Kvilda 2024
Letošní druhé romantické pohyby, vybrala Zuzanka, která je dostala k narozeninám. Kvildu. Má pro Šumavu slabost a ještě k tomu už dlouho básní o Modravě, která je co by kamenem dohodil. Mám vymyšlené trasy, na kterých si mimo jiné osvěžíme některá místa, kde jsme v minulých letech už byli. Určitě to bude fajn.
Den první :: 26.7.2024
Trasa A
| Z Kvildy do Borové Lady a zpět | ||
| trasa: | Kvilda-Borová Lada-Svinná Lada- Františkov-Kvilda | |
|---|---|---|
| délka: | 18.6 km | |
| převýšení: | 247 m | |
| mapa: | 1:75 000 | 1:40 000 |
| profil: | ||
| projeto: | 26.07.2024 | |
| GPX záznam: | ![]() | |
Těsně před jednou hodinou po obědě jsme na místě. Příjemná paní pověřená paní domácí nás ubytovala a kolem půl třetí jsme na cestě, na trase A. Za zmínku stojí, že Zuzance z kola záhadně zmizel držák na mobil. Po mnohaminutovém montování se nezdařilo mobil na řidítkách uchytit a Zuzanka brblá, že nebude vidět trasu a nebude mít možnost mne při navigování kontrolovat. Začínáme stoupáním, následovaný krátkým sjezdem a pak opět do kopce, naštěstí mírně, na dnešní nejvyšší kótu 1113 m.n.m. Sjeli jsme do Borové Lady, kde Zuzanka dostala hádanku v jaké hospodě jsme v Borové Ladě byli a kdy. Neuhodla ani jedno. Hospoda se jmenuje Borůvka, ve které jsme se občerstvili v roce 2015, tedy před devíti lety. Ochutnal jsem místí pivo Březí koza a nic moc, na mne příliš hořké. Objednal jsem si Šumavskou kulajdu a také nic moc, na mne příliš kyselá. A to je co řici, když já nejsem spokojený s jídlem.
Cestou zpět do Kvildy jsme míjeli skalní útvar Pivní hrnec a podzemní továrnu Messerschmitt, ve které se vyráběl Me 262, první proudové letadlo na světě. Večer jsme se seznámili se sousedy ve vedlejším apartmánu a skočili si na večeři do restaurace.


![[•]](../../images/articles/240726_kvilda_trasa/001_t1.jpg)
![[•]](../../images/articles/240726_kvilda_trasa/002_t1.jpg)
![[•]](../../images/articles/240726_kvilda/001_t1.jpg)


