Letošní druhé romantické pohyby, vybrala Zuzanka, která je dostala k narozeninám. Kvildu. Má pro Šumavu slabost a ještě k tomu už dlouho básní o Modravě, která je co by kamenem dohodil. Mám vymyšlené trasy, na kterých si mimo jiné osvěžíme některá místa, kde jsme v minulých letech už byli. Určitě to bude fajn.

Den druhý :: 27.7.2024

Trasa B

Z Kvildy na Modravu a do Srní a přes Filipovu Huť Zpět
trasa:	Kvilda-Modrava-Srní-Modrava-Filipova Huť-Kvilda
délka:	48 km
převýšení:	666 m
mapa:	1:75 000	1:40 000
profil:
projeto:	27.07.2024
GPX záznam:

Popis trasy a fotky (klikni a rozbalí se!)

Na trase uvidíte

---

Podařilo se nám vstát brzy, v 7 hodin a krátce po deváté jsme v sedlech. Zastavili jsme se v místním sportovním krámečku, který byl nacpaný zbožím. A pěkným zbožím. Včera cestou z restaurace jsem si zde koupil dres a Zuzanka krásné růžové cyklistické rukavice. Dnes jsme zakoupili držák na mobil, který si Zuzanka včera vyhlédla, ale bez kola jsem se ho neodvážil vzít. Dnes jsem upevnění vyzkoušel, všechno sedlo, Zuzanka je nadšená a já mám radost, že ona má radost.

Šlapeme do kopce na metu 1272 m.n.m. pod vrcholem Černé hory, celkem 8,5 kilometrů stoupání, které jsme dali s prstem v nose. Předjela nás skupina výletníků, kteří si v Kvildě půjčili sekačky a v džínách a téměř v polobotkách (jedna dáma měla křížem přes rameno přehozenou kabelku) se vydali k pramenům Vltavy. Pramen jsme jen minuli, protože se tam roztahovala ona tlupa se sekačkami z půjčovny a fotili se jakoby zdolali Mt. Everest. Tyto prameny Teplé Vltavy jsou stejně podvod, pravý je několik set metrů jinde a odsud do kopce, kam je ochranáři zakázaný přístup. Za chvíli jsme na nejvyšší kótě dnešní trasy 1261 m.n.m., kde nás příjemná paní vyfotila. Čeká nás sjezd podél Modravského potoku až do Modravy. Moc krásná cesta, z jedné strany potok Modrava, z druhé strany hluboké lesy, kde jsem při cestě našel krásného hřiba kováře. V Modravě se hrnu do návštěvnického centra Dřevák, kde jsem očekával turistická razítka, bohužel jsem byl zklamán, razítka jsou v Infocentru, které budeme míjet při cestě zpět. Vrháme se tedy do hospody Pivovar Lyer, kde je krásná terasa s výhledem na Roklanský potok, který se vlévá do Modravského potoku a soutok vytváří říčku Vydra. Ochutnávám místní piva 11° LYER tmavý ležák a 12° Lyer světlý ležák a musím říci, že jsou dobrá. O parník chutnější než včerejší Březí koza.

Z Modravy stoupáme směrem k Tříjezerní slati, kterou jsme si šli prohlédnout. Viděli jsme masožravé rostliny a obrovské, barevné vážky, které se mi bohužel nepodařilo vyfotit, byly moc rychlé. Asi 220 metrů od slatin je dnešní druhé nižší vyvrcholení, na kótě 1173 m.n.m.

Klesáme a klesáme a klesáme. Za chvíli jedeme podél vodního Vychynicko-tetovského kanálu, který sloužil pro plavení hojného dřeva ze Šumavy. Toto vodní dílo o celkové délce 13,6 km obchází nesplavný úsek Vydry pod Antýglem a spojuje řečiště Vydry s říčkou Křemelná. Kanál byl vybudován v letech 1799–1800. Jedná se spolu se Schwarzenberským plavebním kanálem o druhý kanál vystavěný na schwarzenberských panstvích inženýrem Josefem Rosenauerem za vlády knížete Josefa II. ze Schwarzenbergu. Míjíme vtokový objekt Mosau, ze kterého je voda sváděna potrubím o délce 3218 m do akumulační nádrže Sedlo. K překonání údolíček s výškovým rozdílem pouhých 10 m byly využity dvě shybky. Ze Sedla putuje voda do vyrovnávací komory tzv. vodního zámku a odtud padá tlakovým potrubím o délce 900 m s výškovým rozdílem 216 m do vodní elektrárny Vydra na Čeňkově pile. Těsně před Srním vidíme miniaturu Hauswaldské kaple, původní se nacházela 2 km jižně od dnešního Mechova.

Srní se nám vůbec nelíbí. Takové hlučná, postsocialistické vesnice (díra) ani se nám nechtělo se tady zastavit v hospodě i když ke vstupu zval panáček ve slávistickém dresu držící dvě piva, ovšem ani to mne nezlomilo a frčíme dál. Pro změnu do kopce směr Modrava. Míjí nás téměř nekonečná kolona vetránů od velkých amerických korábů až po "prďochy" Wartburgy a Trabanty. Nalokali jsme se čistého smogu a když jsme jakž takž dokašlali, dorazili nás dýmající motorkáři. Na Modravu jsme dojeli v hrozném vedru, dusnu a vůbec. Vlezli jsme do nejbližší hospody hotelu Modrava, dali si gáblík (Kaplickou zmundu já, salátek z kozím sýrem Zuzanka), kávičku a pivo. Je strašlivé vedro, šlapeme do kopce, kdyby slunce nepálilo jako blázen, nebyl by tak strmý. Uf, jsme na dnešním posledním vyvrcholením 1137 m.n.m. a teď už nás čeká jen sjezd do Kvildy až k našemu apartmánu.

Den druhý