Letošní druhé romantické pohyby, vybrala Zuzanka, která je dostala k narozeninám. Kvildu. Má pro Šumavu slabost a ještě k tomu už dlouho básní o Modravě, která je co by kamenem dohodil. Mám vymyšlené trasy, na kterých si mimo jiné osvěžíme některá místa, kde jsme v minulých letech už byli. Určitě to bude fajn.

Den třetí :: 28.7.2024

Trasa C

Z Kvildy do Stráždého a přes Borovou Ladu zpět
trasa:	Kvilda-Bučina-Knížecí Pláně-Strážný-Polka-Borová Lada-Kvilda
délka:	48 km
převýšení:	709 m
mapa:	1:75 000	1:40 000
profil:
projeto:	28.07.2024
GPX záznam:

Popis trasy a fotky (klikni a rozbalí se!)

Na trase uvidíte

---

V noci (prý) byla bouřka, ráno je zamračeno, občas i trochu prší. Čekáme, zda nebude lépe a nebylo. V deset vyrážíme a stoupáme stejně jako včera, kolem "fejkového" pramene Vltavy a protože dnes je tu prázdno, vyfotili jsme se. Včera jsme za "pramenem" odbočovali vpravo, dnes vlevo. Stoupání je ovšem stejné, dokonce větší, místy až 14%. Vyjeli jsme do výšky 1247 m.n.m., s jazykem na vestě stojíme na vrcholu, zkrápí nás déšť a je docela hnusně. Teď nás čeká sjezd. Frčíme po Stezce Českem, Via Czechia - jižní přes zaniklé vesnice Bučina a Knížecí Pláně, přes krásné šumavské louky až do Strážného. Chtěli jsme na jídlo do místní rybárny, ale 27.-30.7. je zavřeno, máme holt pech. Zamířili jsme tedy do druhé hospody v penzionu U sousedů, která je plná Němců a nemají ani "kafé americano" ani salát s kuřecím masem z jídelního lístku. Servírka má přístup k hostům, "postavil jsem si hospodu a furt mi tam lezou nějaký lidi". Hospoda je vůbec nějaká divná, Němci vypadali jako bezdomovci a minimálně jeden z nich pěkně smrděl. Ovšem hlad je nejlepší kuchař a tak jsme rychle zhltli a vypili co nám přinesli a jedeme dále. Ze Strážného šlapeme do pěkného, naštěstí krátkého kopce, pak adekvátně krátký sjezd k chatě Polka, kde dávám Zuzance další paměťový kvíz. Zuzanka po chvíli poznala, že jsme se před devíti lety zde zastavili, chata měla tenkrát už zavřeno (bylo po sezoně v září), ale hodný pán mi prodal pivo a Zuzance udělal kafíčko. Vydali jsme se na táhlé, ale mírné stoupání do Borové Lady, kde se mírné stoupání mění postupně na pěkný kopec, dlouhý přes 7 kilometrů. Zuzanka jede v nepohodě, kopec je opravdu drsný, dlouhý, podlý a protivný. Nakonec jsme vyšlápli na kótu 1161 m.n.m. a po krátkém odpočinku se vrháme na sjezd až do Kvildy. Při sjezdu je pěkná zima, zastavil jsem, čekám na Zuzanku a ona nikde. Čekám a čekám, už chci volat nebo se vrátit a v tom přijíždí celá rozesmátá, že se převlékala a potkala rodinku, kterou jsme viděli před Bučinou, jak šlapou do kopce proti nám. Také jsem si při sjezdu říkal odkud tu rodinku znám. Tatínek vezl miminko v sedačce a ještě měli tak osmileté dítě na kole. Co mi to jen připomíná..., už vím! Jsou jako my před více než dvaceti lety. Teď už je to opravdu jen kousek do našeho apartmánku.

Den třetí