Rozhraní Českého Lesa a Chodska, Českou Kubici, kousek od hranic s Německem jsem vybral jako místo pro první naše letošní "romantické pohyby". Ubytování bude ve zděné chatce "Cecilka" v areálu Okrašlovacího a sportovního sdružení Český les. Vymyslel jsem čtyři trasy, dvě vedou částečně přes Německo. Tak uvidíme...

Den třetí :: 31.5.2025

Trasa C

Z České Kubice přes Klenčí pod Čerchovem do Domažlic a přes Mrákov zpět
trasa:	Česká Kubice-Chodov-Klenčí pod Čerchovem-Ždánov-Luženice-Baldov-Domažlice-Nevolice-Mrákov-Česká Kubice
délka:	45.4 km
převýšení:	623 m
mapa:	1:75 000	1:40 000
profil:
projeto:	31.05.2025
GPX záznam:

Popis trasy a fotky (klikni a rozbalí se!)

Na trase uvidíte

---

Včera večer jsem trochu změnil trasu. Ubral jsem nesmyslné stoupání a naopak přidal výšlap na vrch Baldov, ale popořadě. Dnes nás čekají Domažlice, do kterých dojedeme přes vesnice Chodov a Klenčí pod Čerchovem, obě jsou spjaté s chodskou rebelií na konci 17. století.

Z Chodova do Klenčí pod Čerchovou jedeme krásnou cestou mezi poli a loukami s krásnými výhledy na kopce Šumavy. V Klenčí měla být hospoda, no byla, ovšem otevřeno až od 14 hodin. Je půl jedenácté. Projeli jsme vesnice, které jsem ani nezaznamenal, kromě Ždánova, kde mne zaujal zdevastovaný zámek, který byl postaven v roce 1730 augustiánským klášterem pro své hosty. Cestou na vrch Baldov jsme odbočili na historický Baldův statek, dnes bohužel už totálně zbouraný, kromě pár zbytků zdí. Baldovský statek u Domažlic z 19. století, byl původně rustikální sídlo lékaře a politika Antonína Steidla. Statek hostil významné osobnosti jako Jana Nerudu a Jaroslava Vrchlického. Po vyvlastnění sloužil JZD a poté romským osadníkům. Dnes je opuštěný a chátrá, ale stále připomíná bohatou historii a zajímavé osudy svých majitelů. Na vrchu Baldov je památník bitvy u Domažlic, který připomíná zdejší husitské vítězství nad křižáky v bitvě u Domažlic 14. srpna 1431. Potkali jsme zde párek důchodců, se kterým jsme si příjemně popovídali. Z vrchu vede Sochařská stezka, která je osázená sochařskými výtvory z různých materiálů. Dojeli jsme až do Domažlic, kde jsme prokroužili náměstí, jeli kolem zvláštního Chodského hradu, založeným Přemyslem Otakarem II. v letech 1260-65. Pozůstatky hradu nechalo město v první polovině 18. století postupně přestavět do dnešní barokní podoby. Z původního hradu zůstala zachována obvodová zeď a válcová věž, která je veřejnosti přístupná a nabízí výhled na okolí. V současnosti se v jeho prostorech nachází Muzeum Chodska.

Jedeme podél řeky Zubřina protékající Domažlicemi a zastavili jsme v plánované hospodě se zvláštním názvem, YUMI restaurace U Kocoura. Dobrá asijská kuchyně, obsluha trochu horší, neumí moc česky a vše trochu déle trvá. Jídlo je ovšem více než chutné, dalo by se říci, že výborné. Má to ovšem i stinou stránku, s plným žaludkem nás čeká hned za Domažlicemi nepříjemné stoupání. Protože Zuzanka do mne nacpala i valnou část svých nudlí (já nemohl odolat, protože jídlo bylo opravdu výborné), jelo se mi těžce, nudle mne v žaludku velmi tíží. Ještě se hodně oteplilo, začalo být dusno, chce se mi chvílemi blinkat, musím zastavovat, vydýchávat se, ale nakonec jsem to všechno vyšlapal a víceméně v pohodě dojel.

Den třetí