Letos k narozeninám Zuzanka dostala romantické pohyby v Rakousku. Vybrala si rakouská jezera a já našel v termínu 31.7. - 4.8. ubytování u Halštatského jezera v městečku Obertraun. Naplánoval jsem tři trasy, měli bychom objet deset jezer. Tak uvidíme.

Den první :: 1.8.2025

Trasa A

Z Obertraun přes Bad Aussee do Altaussee a přes St. Agatha zpět
trasa:	Obertraun-Bad Aussee-Grundlsee-Altaussee-St. Agatha-Obertraun
délka:	49.9 km
převýšení:	728 m
mapa:	1:75 000
profil:
projeto:	01.08.2025
GPX záznam:

Popis trasy a fotky (klikni a rozbalí se!)

Na trase uvidíte

---

Po hrůzostrašných předpovědích nás ráno vítá sluníčko, sice nesměle, ale statečně se pere s polozataženou oblohou. Vstáváme brzy, uprostřed noci v sedm hodin a proto už v dvět hodin jsme v sedlech. Jedeme podél řeky Traun a míříme do Bad Aussee. Na rozbruslení si trochu zastoupáme, místy až 20%, brnkačka. V Bad Aussee sháníme cykloprodejnu, protože má zapomětlivá milovaná Zuzanka nevzala z domova cykloflašky, čili bidony. Jeden sportovní krám je zavřený, ovšem Zuzanka se ptá místních a ti nás posílají do skutečného cykloobchodu, kde hodná paní nám nejen prodala bidony, ale dokonce nám je vypláchla a naplnila vodou. Vybral jsem si jasně žlutou láhev Rakouského olympijského týmu. Lahve jsme hned zastrčili do držálů a stoupáme nad Bad Aussee, kde nás čekají krásná panoramata. Následuje klesání až k jezeru Grundlsee, kde je plánována první zastávka.

Sedíme v hospůdce Seehotel Grundlsee, pijeme pivo a kafé americano, naproti si prohlížíme krásnou vilu vypadající jako malý zámeček a vychutnáváme krásný klid. Od Grudlsee jedeme ještě k jezru Altauseer a pak následuje nejhorší stoupání celé trasy na kótu 930 m. n. m. Stoupání bylo opravdu strašné, místy jsme tlačili v 17% stoupání po šotolině a rigolech vymletých tekoucí vodou, ale přežili jsme a dospěli k našemu dnešnímu třetím vyvrcholení. Následuje sjezd, sjezd, sjezd... a sjezd až do St. Agathy. To už jsme u Halštatského jezera a začalo pršet. Jedeme podél jezera a Zuzanka pláče, že nemůže fotit, protože má vybitý mobil.

Jakmile jsme se zastavili v dnešní druhé hospůdce jménem Seeraunzn, z deště se stal nefalšovaný alpský slejvák. S chutí si dáváme rakouskou polévku, kde trůní masivní sýrové knedlí(č)ky, pak ještě iontový nápoj (pivo) a Zuzanka zelený čaj. Chybí nám osm kilometrů domů, jenže v takovém slejváku, co právě zuří, se fakt jet nedá. Čekání zkrátilo další pivo a pak se nebe konečně zklidnilo a za drobného mrholení dojíždíme domů, kde nás zdraví naši domácí, roztomilí rakouští důchodci. Při odstrojování kol na nás zaútočila robotická sekačka, asi proto, že jsme šlapali po jejím travnatém teritoriu. Ubránili jsme se.

1. den v obrazech