Letos jedeme k moři trochu jinak. Kamarádka Ivana nám nabídla zda nechceme strávit dovolenou na kololodi, na kterou ona jezdí celkem pravidelně a na letošek se uvolnilo pár míst na lodi Aloha, která odplouvá 30.8. z Jesenice. Vždycky jsme to chtěli zkusit, nikdy jsme to ale nedotáhli. Tyhle kololodě jsou totiž zhusta uzavřené společnosti, které mezi sebe hned tak někoho nepustí. Ivana "otestovala" naše schopnosti na kole o víkendu u ní na chalupě a prošli jsme.

Den pátý :: 3.9.2025

Trasa E

Z Korčuly podél pobřeží do Vela Luka
trasa:	Korčula-Žrnovská Banja-Kneža-Račišće-Prigradica-Vela Luka
délka:	51.4 km
převýšení:	616 m
mapa:	1:75 000
profil:
projeto:	03.04.2025
GPX záznam:

Popis trasy a fotky (klikni a rozbalí se!)

Na trase uvidíte

---

V časných ranních hodinách jsme byli přeplaveni na ostrov Korčula. Dnes nás čeká cesta z jedné strany Korčuly na druhý. Z města Korčula do města Vela Luka. Trasa vede podél moře, makadam střídá asfalt, nahoru dolů, ale žádné trháky. Krátce po startu jsem píchnul zadní kolo. Za chvíli bylo vyměněno, rychlost podpořila skutečnost, že zrovna slunce zalezlo za mrak. Další cesta se mi moc líbí. Makadam střídá asfalt, jedeme podél moře, slunce svítí, vedro ale mos není a ani jsme se nenadáli a jsme v Prigadici, kde je první zastávka. Dal jsem si výbornou rybí polévku, Zuzanka samozřejmě "mješana salata". Potkali jsme skupinu elektrokol doplněnou jedním s "gastroprůvodcem" Láďou a patologem Luďou na biokole, kteří si dávali jednu láhev vína za druhou. No vlastně proč ne, jsme na dovelné, ať si užijeme, že.

Pokračujeme dále, stále podél pobřeží. Trochu se bojím stoupání k Vela Luce, ale i to je v pohodě; vystřelili jsme na vrchol jako rakety až do 110 m n.nm. a pak (také jako rakety) se spouštíme až do Vela Luky. Jakmile jsme přistáli u naší Alohy, koukám na hotel, který se jmenuje... Korkyra! To je hotel, kde jsem ve 14 letech bydlel spolu srodiči, když jsem byl poprvé u moře, tehdy v Jugoslávii.

V noci Zuzanka vypnula klimatizaci a já se uprostřed noci probudil horkem a parnem. Okamžitě jsem ji zase zapnul, ale už bylo pozdě, než se "podnebí" v naší kajutě vrátilo k normálu, je ráno a já vstávám unavenější, než jsem uléhal.

Den pátý v obrazech