Letos jedeme k moři trochu jinak. Kamarádka Ivana nám nabídla zda nechceme strávit dovolenou na kololodi, na kterou ona jezdí celkem pravidelně a na letošek se uvolnilo pár míst na lodi Aloha, která odplouvá 30.8. z Jesenice. Vždycky jsme to chtěli zkusit, nikdy jsme to ale nedotáhli. Tyhle kololodě jsou totiž zhusta uzavřené společnosti, které mezi sebe hned tak někoho nepustí. Ivana "otestovala" naše schopnosti na kole o víkendu u ní na chalupě a prošli jsme.

Den šestý :: 4.9.2025

Trasa F

Ze Sveta Nedjelja přes Malo a Velo Grablje do Stari Gradu
trasa:	Sveta Nedelja-Zaraće-Malo Grablje-Velo Grablje-Starog Grada-Stari Grad
délka:	28.9 km
převýšení:	555 m
mapa:	1:75 000
profil:
projeto:	04.09.2025
GPX záznam:

Popis trasy a fotky (klikni a rozbalí se!)

Na trase uvidíte

---

Odjezd od lodě byl dnes poněkud divoký. V půl deváté loď přirazila a během několika minut jsme z ní museli vypadnout. Trochu zmatek, to nemám rád. Hned od začátku jsme se zalkli příšerným stoupáním. Asi kilometr naše biokola tlačíme, jet opravdu nešlo. Celí udýchaní jsme naskočili do sedel a vyjeli. Cesta se postupně mění na makadam s celkem velkými balvany a dost velkým provozem. Největší prasata jsou Italové, když jedou kolem ani nezpomalí, přes zvýřený prach není na krok vidět. Náročnost cesty je vyvážena krásnými výhledy na moře. Konečně jsme sjeli na normální silnici, ale o co lepší cesta, o to strmější. Hned za první zatáčkou mi nějak nejde přehazovat přesmykač. Zastavili jsme a začal jsem štelovat. Nic nepomohlo a když už jsem opravdu nevěděl jak dál, všiml jsem si, že mám prasklý bowden a lanko z něj při každém zatáhnutí za páčku pěkně vyhřezne a proto přesmykač nepřesmýká. Nějak jsem to nastavil abych mohl jet, řetěz zůstal na nejmenším převodníku, ale strašně to rachtá a řetěz má tendenci padat. Nicméně jedeme dále. V Malo Grablje má být hospoda, zřejmě tam je, protože k ní proudí anglicky mluvící turisté. Tam ne, bude narváno. Šlapeme dále, pořád do kopce až do Velkého Grablje a světe div se i zde, také uprostřed ničeho, je otevřená hospoda. Pivo, káva, Jamnica. Vyprosili jsme si lepící pásku, kterou jsem zamotal prasklý bowden, tím se narovnal a řetěz přestal rachtat a padat. Hurá! Sice pomalu, ale mohu celkem pohodlně jet. Sice pomalu, ale jedu. Bez problémů jsme dojeli až k lodi do Stari Gradu. Ověřil jsem si i s malým tácem lze dělat velké divadlo.

Před večeří jsme se Zuzankou vyrazili na procházku a koupili jsme naší malinké vnučce roztomilou osušku. Ještě jsme neměli zmrzlinu a tak jsme to museli napravit, každý rok v Chorvatsku si ji alespoň jednou dopřejeme. Před večeří jsem ještě stihl na lodi pivo a po večeři jsem si hned koupilm víno a tak jsem měl alibi abych nemusel podruhé do města. Zuzanka si tedy vyrazila s Ivanou a Andreou, na nákupy. Večer mi gastrospecialista Jirka vlil trochu optimismu do žil, že možná s sebou vezou náhradní bowden, ráno se mám stavit.

Den šestý v obrazech