Letos jsem dostal k narozeninám čtyřdení pobyt v malebné Kladské, což je srdce Slavkovského lesa. Termín od 29.5. do 1.6. sliboval už teplé jarní počasí a relativně málo lidí. Jakmile jsem se pomocí internetu (strýček Gůgl a teta Wiki) trochu seznámil s místem, hned jsem se do něj zamiloval. Krásná příroda, v dostřelné vzdálenosti Bečov nad Teplou s unikátním relikviářem svatého Maura, lázně Kynžvart, Marjánské Lázně. Začal jsem se těšit jak malý kluk a nechybělo mnoho a odstřihoval jsem (jako na vojně) metr.

Tož namastit svaly, namazat kola a jedem...

Příjezd a procházka

Cestou se nad námi stahovaly mraky, vířily svůj temný rej a pak se nad tím vším rozplakaly. A my málem také. Do Kladské jsme dorazili za deště, zimy jak na Sibiři a s temnými myšlenkami. Ubytovali jsme se (ještě ke všemu nám chtěli dát jiný apartmán, než jsme si objednali - to už se má drahá málem rozbrečela) a protože jako zázrakem se hustý déšť změnil na mrholení, vyrazili jsme na procházku kolem Kladské. Vydali jsme se po naučné stezce kolem Kladského rybníku. Po pěšině z dřevěných fošen jsme kráčeli snovou scenérií. Z tajemných blat u pěšiny vycházel mlžný opar, z lesa se ozývaly zvláštní zvuky a pach hniloby dokresloval tajuplně pohádkový podvečer. Chyběly jen víly a hejkalové.

V Kladské jsme zašli do hospody u Tetřeva, která tu je už od konce 19. století. Na zahřátí jsme si dali plzeňské a svařené víno. Už se těším na další den, jsem z tohoto místa úplně paf...

Procházka po příjezdu

1. etapa - Do Bečova

Z Kladské do Bečova a přes Mnichov zpět
trasa:	Kladská-Prameny-Nová Ves-Bečov nad Teplou-Dolní Hamr-Mnichov-Prameny-Nimrod-Králův Kámen-Kladská
délka:	51.3 km
převýšení:	846 m
mapa:	1:75 000	1:40 000
profil:
projeto:	30.05.2014
GPX záznam:

Popis trasy a fotky (klikni a rozbalí se!)

Z Kladské jedete kolem Kladského rybníku z mírného kopečka až do Pramenů. Kdysi vzkvétající lázně, postupně upadající, ránu z milosti dostali po 2. světové válce, kdy po čtyřicet let komunisti ničili a vysidlovali pohraniční pásma, kam bohužel obec Prameny spadala.

Z Pramenů jedeme do kopce až ke třem křížkům, které tam stojí již od roku 1859 a podle pověsti jsou poděkováním za uzdravení tří bratří z vážné nemoci. Celá oblast se nazývá NPP Tři křížky a je velmi malebná. Cesta pokračuje až do Nové Vsi a osady Starý dvůr. Pořád do mírného kopce. Ve starém Dvoře se před vámi otevře krásné údolí, do kterého sjíždíte a skončíte až v Bečově nad Teplou. Příjemné městečko, které je známé svým zámkem a hlavně Relikviářem svatého Maura. Mimo sezónu se dokonce i bez předchozího objednání dostanete na prohlídku. Cesta k zámku je lemovaná opravenými hospůdkami, penziony a krámečky. Všude plno Němců, bohužel i takových, kteří si stále myslí, že jim tato oblast patří.

Z Bečova se jede podél řeky Teplé, proti proudu. Stále do mírného kopce, ale po dobré silnici s frekvencí jedno auto za hodinu. Potkáte několik zrekonstruovaných železničních mostů a všudy přítomné na skalách rostoucí trsy žlutých květin. Po silnice kroutící se podle meandrů Teplé, dojedete do Mnichova, hezké vesničky, kde funguje obecní hostinec. Z Mnichova sjedete znovu do Pramenů, kde si můžete načepovat vodu z pramenů Gizela a nebo Rudolf. Z Pramenů trasa pokračuje do hlubokých, ale malebných lesů. Zde narazíte na Lesní pramen (na modré turistické značce). Když budete mít štěstí přes cestu vám přeběhne liška (a dá dobrou noc). U hájovny Králův Kámen potkáte farmu divokých kachen. Na závěr jste odměněni krásným pohledem na Kladskou, která se vyloupne z hlubokých lesů jako pravá perla.

Na cestě uvidíte

---

Ráno nebylo moudřejší večera. Sice nepršelo, ale zima byla jako v Rusku za polárním kruhem. Nicméně jsme stateční a vyrážíme směr Prameny. Mrznou mi ruce, cyklistické rukavice moje prsty neochrání, musím si je schovat do rukávů. Šlapeme do kopce, jedeme jak střely abychom se trochu zahřáli. Moc to nepomáhá, prsty už nejsou snad moje. Přes všechno nepohodlí vnímám krásnou přírodu kolem, prezentující se snam milionem odstínů zeleně.

Už z dálky vidíme tři křížky umístěné na skále jako poděkování tří bratří za uzdravení. Zvědavě se škrábu na vrcholek abych pořídil pár fotek naprosto úžasné scenérie kolem. Má drahá se zatím baví jakousi aerobikovou sestavou střiženou Zumbou a během na lyžích. Prý na zahřátí...

Rozcvička

A jedem dál. Sibiřké brzké jaro vystřídalo normální středoevropské, teplota trochu stoupla (asi na 12 st.), prsty mi neupadly, naopak rozmrzly a začaly fungovat. Když se před námi otevřelo údolí s pasoucími se ovcemi jako někde ve Švýcarsku či v Rakousku, vše zlé bylo zapomenuto... Kocháme se, jedeme, kocháme se... Potkaly jsme stádo krav. Jakmile nás zmerčily, všechny jako jedna kráva rázným krokem zamířily k drátěné ohradě a upřeně na nás hleděly. Zastavily se u drátu a zírají. Mávají ušima na odhánění much a zírají. Některá přežvykuje, některá jenom blbě kouká.

Krávy

Slunce už definitivně vylezlo a pořád na nás kouká. Trochu i hřeje. Sice ne moc, ale spolu s vydatným šlapáním do pedálů to na příjemnou tělní teplotu stačí. A už vidíme Bečov.

Protože není sezóna, dostali jsme se na prohlídku unikátního relikviáře svatého Maura bez pořadníku a bez čekání. Výklad při prohlídce předčil mé očekávání, celou dobu jsem se bavil a nasával informace. Doporučuji si o tomto relikviáři něco přečíst. Jeho historie je víc než pohnutá. Po prohlídce se chceme někde občerstvit. Jíst nechceme, jenom se něčeho napít. Nakonec jsme si vybrali jednu hospodu, která se vychloubala, že hostila světový kongres kovářů. Jako důkaz má za výlohou "kovářskou" skulpturu čerta. Docela povedené. Dávám si pivo, které mi znechutili tři náckové z Německa, kteří v bundách s nacistickými symboly se přivalili a rozvalili na zahrádce hospody. Nechutná záležitost, umocněná tím, že se jednalo o celkem zralé chlapy, žádné puberťáky.

Na další cestě stojí za zmínku zastavení ve vesnici Mnichov. Když Mnichov, samozřejmě pivo. V místním obecním (!) hostinci jsem jedno dal. Podrobnější popis trasy je uveden výše (klikni na modrou šipku u nápisu "klikni na šipku pro popis trasy"

V tomto kraji mě mimo jiné fascinuje, že téměř na každém "rohu" můžete načepovat chutnou minerálku. K fascinivání je tu ovšem daleko více věcí...

1. etapa

2. etapa - Po lázních

Z Kladské do Marjánských lázní a přes Prameny zpět
trasa:	Kladská-Lázně Kynžvart-Stará Voda-Marjánské Lázně-Závišín-Sítiny-Prameny-Kladská
délka:	46.3 km
převýšení:	834 m
mapa:	1:75 000	1:40 000
profil:
projeto:	31.05.2014
GPX záznam:

Popis trasy a fotky (klikni a rozbalí se!)

Z Kladské nejdřív do kopce a pak z kopce až do Kynžvartu. Po pravé straně, na proti lázeňkému domu, narazíte na "výčep" pramenů Helena a Viktor (Helena je jednoznačně lepší !). Po načepování kyselky do lahví, trasa pokračuje skrz Kynžvart až k Metternichovu zámku, kde je dnes golfový klub. I přes velkou koncentraci snobů na m2 je zámek i zahrada docela příjemné místo. Od zámku jedete kolem rybníků až skoro do Staré Vody. Těsně před ní zabočíme směr Marjánské Lázně. Kolem železniční stanice Kanžvart dojedeme do lesů a po krátkém stoupání jsme u vstupní brány do Aleje Svobody, která spojovala (a dodnes spojuje) Kynžvart a Marjánské Lázně. Cesta je rovná jako když střelí.

Marjánské Lázně stále žijí a nadechují se. Na každém kroku jsou vidět opravy hotelů, penzionů, kaváren i infrastruktury. Když sejdete z hlavní ulice a jedete trochu "zadem", komunistická realita 40-ti letého devastování je stále patrná. Cesta vede kolem Lesního pramene a kavárny Ulrika. Jedeme směrem k přehradě a po cestě potkáváme nové hotely a penziony. Zastavujeme se v kavárně Lunapark. Název hrozný, ale obsluha milá, ochotná, pivo dobré, prostředí také. Doporučuji. Kolem přehrady, která funguje jako zásobárna vody pro Marjánky, pokračujeme do kopce hlubokými lesy do Závišína, kde je vnější prohlídka nově zrekonstruovaného hotelu Moris.

Ze Závišína pokračujeme po silnici 230, provoz téměř nulový, jedno auto za hodinu. Odbočujeme do obce Sítiny, malebné místo. Ze Sítin šlapeme do "horského sedla", asi 830 m.n.m. a pak sjíždíme do Pramenů. Teď už zbývá došlapat těch pár kilometrů do Kladské.

Na cestě uvidíte

---

Dnešek se na nás usmál sluníčkem a přijemnější teplotou. Teplejší oblečení je po ránu sice nutností, ale vymetená obloha slibuje mnohé. Sjíždíme do Kynžvartu, kde jsme narazili na prameny Helena a Viktor. Načepovali jsme si do lahví a projíždíme městečko-lázně. Docela příjemné místo. Dojeli jsme až k Metternichovu zámku, který dnes funguje jako golfový klub. Možná právě proto je opraven, zámecká zahrada udržovaná. koncentrace snobů na m2 je sice veliká, ale když se přes to přenesete, užijete si příjemného pohledu na zámek a jeho zahradu.

Odtud pokračujeme do Mariánských Lázní. Popis viz popis trasy. Po cestě jsme "oslavili" letošních 600 km na kole. (Fotograficky zdokumentováno) Hurá! Mariánské lázně mne příjemně překvapily. Všude se staví, opravuje, žije. Klientela je především německá a ruská, ale to je úplně jedno. Hlavně když utrácejí...

Pokračujeme z Mariánek směr sever. Potkáváme několik zbrusu nových penzionů-hotelů v různých stupních dostavěnosti. Další znak pozvednutí lázní. Stavujeme se v hospodě (kavárna, vinárna...) strašlivého jména - Lunapark. O co horší název, o to lepší a příjemnější obsluha. Ač tam byl trochu nával daleko lukrativnějších hostů, německých důchodců, mile nás přivítali, polštářek na vlkou židli přinesli a rychle s úsměvem obsloužili. A ještě točí výborný Prazdroj! Bravo!

Další zajímavá zastávka je u přehrady zásobující Mariánky už od roku 1892. Následující cesta hlubokými lesy je příjemná a uklidňující. Někde před Závišínem jsme se zastavili na gáblík - taková doma udělaná bagetka s nakrájenou zeleninou a ovocem snědená na lavičce s výhledem do krásného údolí za jasného svitu sluníčka - stokrát lepší než biftek v Alcrónu.

V Závišíně nás čekala další atrakce: Hotel Moris, který projektovala Zuzanka. Pěkná stavba, architektonické duo Machač-Dvořák odvedlo moc pěknou práci. A Zuzanka to zase hezky stavebně vymyslela. Pikantní je příběh domečku, který přes úzkou silnici sousedí s hotelem. Původně to byl baráček s červenou lucerničkou. Když měly sociální pracovnice volno, v "pracovním" oděvu nebo bez něj se před baráčkem slunily. Majitel hotelu usoudil, že klientela hotelu by tyto sociální služby určitě neocenila, že ani pohled na ohmatané krásky není bůhvíjak libý a bordel tedy určitě není dobrý pro jeho byznys. Domeček tedy koupil, pracovnice šly pracovat někam jinam a hotel získal další prostory.

Ze Závišína frčíme po rovné, hladké silnici II. třídy (cca 1 auto/hod). Celkem změna po všech těch malebných napůl sjízdných silničkách a stezičkách. Po chvilce se ovšem na ty stezičky vracíme a frčíme přes krásnou díru Sítiny do kopců. Abychom se dostali do Pramenů, musíme přejet "horské" sedlo (přes 800 m.n.m.). Náročné, ale krásné...

V Pramenech opět čepujeme z pramenů Gizela a Rudolf do lahví a vracíme se do Kladské, kde nás čeká návštěva místního pensionu Kladská s nejlepší (dle domorodců) kuchyní. Domorodci měli pravdu. Dlouho jsem si tak nepochutnal na zvěřině.

2. etapa

3. etapa - na nejvyšší vrchol

Z Kladské na vrchol Lesný (982 m.n.m.) a přes Prameny zpět
trasa:	Kladská-Štipkovna-Lesný-Kladská-Prameny-Kladská
délka:	28.1 km
převýšení:	517 m
mapa:	1:75 000	1:40 000
profil:
projeto:	01.06.2014
GPX záznam:

Popis trasy a fotky (klikni a rozbalí se!)

Krátký, ale náročný výlet. Z Kladské jedete do kopců po cyklostezce 2136. Hluboké, malebné lesy. Potkáte Černý rybník (viz fotodokumentace). Vyšlapete velký kopec a jste ve vesnici Lazy, kde opravdu dávají lišky dobrou noc. Po projetí vesnicí se napojíte na cyklostezku 2254 a pojedete až k rozcestí s modrou turistickou značkou. Po té se vydáte až na nejvyšší vrchol Lesný 983 m.n.m. Fuška, ale stojí to za námahu.

Vrátíte se na cyklostezku 2254, která po chvíli pokračuje lesní cestou. Potkáte i malou "výstavku" křišťálů v dutém pařezu (viz fotodokumentace). Až z lesů vyjedete a napojíte se na silnici - cyklostezka 2135 - a dojedete až do Kladské.

Na cestě uvidíte

---

Je tu poslední den velekrásného pobytu ve Slavkovském lese. Podle hesla to nejlepší na konec, dnes vyrážíme na nejvyšší vrchol Slavkovského lesa. Trasa je popsána výše, tak několik poznámek. Kousek za vesnicí Lazy jsme potkali zajímavého postaršího fousatého pána, který se nás začal vyptávat kudy jsme jezdili, jaké to tu je apod. Z hovoru vyplynulo, že zde připravuje půdu a trasuje pro jakousi společnost na kolech. Připadlo mi to jako naše Veselá společnost za deset let. My ještě nemáme elektrokola... Potkali jsme ho ještě jednou před výjezdem na výše zmiňovaný vrchol Lesný (983 m.n.m.).

Na vrcholu nás čeká altánek a schránka s "deníčkem", kam přišedší píší své pozdravy, myšlenky typu "byli jsme tady...". Dáváme si svůj oblíbený gáblík. Po chvíli dofuněla pěšky další dvojice. Chtěli vyfotit. Vyfotil jsem je a oni nedali jinak, že nás taky vyfotí. Tak máme alespoň důkaz, že jsme tam byli.

Jedeme dál naprosto pustou (a krásnou) lesní cestou. Obloha se sice trochu zatáhla, ale pořád je přijatelné počasí. Potkáváme lesní výstavku křišťálů ve vykotlaném pařezu s přidělanou stříškou. Zuzanka měla radost jak malé dítě. Když jsme se vrátili do Kladské, napadlo nás, že si ještě zajedeme do Pramenů ještě načepovat prameny Gizelu a Rudolfa.

Kola už máme na střeše auta, ale domů se nám ještě nechce. Znovu si procházíme naučnou stezku kolem rybníků a fotíme a fotíme. Pěkná tečka za pěkným pobytem. Všem, ale opravdu všem vřele doporučuji navštívit tento (skoro) bohem zapomenutý kraj, kde skutečně dávají lišky dobrou noc.

3. etapa

Trochu statistiky