Články: Blanský les na kole 2014

Blanský les na kole 2014

Dlaší dárek k narozeninám. Tentokrát Zuzance, pobyt v penzionu Blanský les v Kvítkovicích. Termín od 13.7. do 16.7.2014 sliboval krásné počasí. To se podařilo. I ubytování se podařilo; penzion je architektonicky dotažen do všech detailů, pokoje i bezprostřední okolí je velmi pohodlné a pěkné. Majitel penzionu je Jiří Šemík a celou rekonstrukci bývalého statku vymyslel a zrealizoval.

1. den hned po příjezdu :: 13.7.2014

Z Kvítkovic do Holašovic a kolem rybníku Dehtář
trasa:	Kvítkovice-Čakov-Holašovice-Záboří-Strýčice-Radošovice-Dehtáře-Čakov-Kvítkovice
délka:	28.1 km
převýšení:	378 m
mapa:	1:75 000	1:40 000
profil:
projeto:	13.07.2014
GPX záznam:

Popis trasy a fotky (klikni a rozbalí se!)

Krátká trasa vhodná na rozjezd, jestliže jste v místě na více dní. Začíná se v Kvítkovicích, malebné vesničce, kde je mimo jiné cyklopenzion Blanský les, kde mají rádi cyklisty. Přes Čakovec a Čakov dojedeme k největší atrakci této trasy - Jihočeskému Stonehenge v Holašovicích. Honosný název pro pár "šutrů" na louce. Ale... I přes komercializaci má toto místo jakousi zvláštní auru a když jste tam sami bez (trochu protivné) průvodkyně, cosi vás nutí mluvit tiše. Každopádně stojí za zhlédnutí, chvilku posedět, zamyslet se.

Celé Holašovice jsou na seznamu UNESCO a jejich náměstí určitě stojí za prohlédnutí. Také tu je příjemná hospoda s penzionem - Penzion a restaurace Špejchar u Vojty. Čepují zde výborné pivo, obsluha je milá, pro cyklisty jako stvořené.

Záboří, Strýčice, Radošovice. Hezké vesničky, opravené statky selského baroka, příjemná cesta. Dál pokračujeme kolem největšího rybníku Dehtář znovu do Čakova. Za Čakovem se z dost rušné silnice, která je vedená jako cyklostezka, odbočíte kolem rybníku Beranov na cestičky mezi malebnými rybníky. Jede se po částečně zpevněných cestách, kolem farmy divokých kachen, lesem podél chatiček, výborných malin a ostružin. Nakonec se "promotáme" až do Kvítkovic.

Po cestě uvidíte

Kolem jedné hodiny odpoledne jsme dorazili do Kvítkovic, úplně na konec obce, kde se před námi otevřelo panorama s penzionem Blanský les , v pozadí s Kvítkovkým rybníkem. Oba jsme vydechli: "Tady se nám bude líbit...!" Penzion je na dobrém vyvýšeném místě, s terasou otočenou na západ. A ty výhledy... Přivítal nás majitel, příjemný chlapík, trochu upovídaný, ale to k hotelierovi patří. Stavařským okem se Zuzankou si prohlížíme detaily stavby, dlažbou počínaje, přes profilovanou omítku, vnitřní schodiště, originálními světly konče. Interier i exterier budil dojem zkušené ruky architekta. Jen jsme se ubytovali, vyrážíme na první výlet. Pan domácí se zajímá kam jedeme a podle čeho jedeme. Ukazuji moji pečlivou přípravu, vytištěné podrobné mapy, uznale pokývá hlavou, ale stejně mi poradí úpravy tras. Je vidět, že kraj zná a má ho prošlý i projetý. A je to biker. Ještě obdivuje naše "vystajlovaná" kola, některé divoké úpravy, kde je důležitější funkčnost než nějaký (kilo)gram navíc.

Naše první zastávka je v Holašovicích, který je od roku 1995 vesnickou památkovou rezervací a roku 1998 byl zapsán do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Náměstí je výstavní. Selské baroko jak vyšité. Prohlídku ovšem necháváme napotom, nejdříve míříme na Jihočeský Stonehenge. Kruh šutrů-menhirů je rozmístěn od náměstí vlevo na rozlehlé louce. Dojeli jsme k přístřešku ve tvaru srubu, kde nás jakási paní pozdravila a zkásla o třicet korun na osobu. Za tento obnos jsme se dozvěděli spolu s malou skupinkou lidí, jak se můžeme očistit, jak z nás můžou ty šutry vytáhnout negativní energii a podobné psychotronické plky říznuté keltskou mystérií. Zuzanka si dokonce lehla dle dispozic paní průvodkyně na jeden šutr. A prd. Jenže... Když si odmyslíme umělý turistický humbuk a jen si v klidu stranou sednete, zakoukáte se na šutry a zamyslíte, uvolní vás to a místo se vám začne líbit. Vracíme se na náměstí a prohlížíme si opravené selské baroko. Zakotvili jsme v jedné hospůdce Špejchar u Vojty. Dobré posezení - obsluha příjemná, pivo dobré.

Z Holašovic míříme do Záboří, pak do Radošovic a kolem rybníku Dehtář. To je ostatně detailně popsáno v popisu trasy. Začíná mne bolet koleno, které jsem si na začátku července narazil slétnutím z kola u Chebu. U rybníku Dehtář si musím vzít oranžový koláček - Ibuprofen. Za Čakovem odbočujeme, dle rady pana Šemíka mezi rybníky. Jedeme cestou necestou, kdo to tu nezná a nebo mu někdo neporadil, by se tudy určitě nevydal. Stojí to za to. Rybníky, farma divokých kachen, les z chatičkami a výbornými malinami.

Navečeřeli jsme se, moc dobře a popíjíme vínečko. Klábosíme s panem domácím. Chválím mu penzion, že je po architektonické stránce moc pěkně dotažený. Mávne rukou a odvětí, že je tam spoustá věcí naopak nedotažených, co by určitě udělal lépe, kdyby bylo víc peněz. Zastříhal jsem ušima, takhle může mluvit jenom architekt. Kontruji, že buď je osvícený majitel, který poslouchal architekta anebo... ano, je architekt, který se vybodl na projektování (prý se zaměřoval hlavně na osvětlení, které i vyráběl) a šel hoteliérovat. No, klobouk dolů.

Projížďka po příjezdu

2. den :: 14.7.2014

Z Kvítkovic na Dívčí Kámen, Kleť a Brloh do Kvítkovic
trasa:	Kvítkovice-Habří-Lipí-Hradce-Dívčí Kámen-Holubov-Kleť-Rohy-Brloh-Holašovice-Jankov-Kvítkovice
délka:	52.6 km
převýšení:	1290 m
mapa:	1:75 000	1:40 000
profil:
projeto:	14.07.2014
GPX záznam:

Popis trasy a fotky (klikni a rozbalí se!)

Trasa začíná v Kvítkovicích a pokračuje přes Habří a Lipí - zde si můžete nakoupit ve vietnamské samošce, která má otevřeno snad pořád. Z Lipí se trasa trochu zvedá do kopců. Přes Hradce, odkud je už vidět Kleť, se dostaneme na příjemné lesní cesty, po kterých dojedeme ke Kremžkému potoku. Odbočíma na cyklostezku vedoucí podél tohoto potuku. Hezká cesta. U Třísovkého Hamru stojí za návštěvu skutečně malebná hospůdka Na starých časech. Najít ji je trochu kovbojka, ale námaha je odměněna posezením v trochu zanedbané (ale velmi útulné) chalupě a nebo před ní na terase ve výšce nad potůčkem s vodopády a vodníkem. Výborné pivo, příjemný hospodský. Chvilku zde posedět, dát si pivo, poklábosit s hospodským vás příjemně pohladí na duši. I se najíte - nečekejte žádné kulinářské hody - polévka, guláš, uzeniny, tlačenka... Uvnitř jsou pověšené roztomilé fotografie "ze starých časů", na jedné je dokonce i Jár(d)a Cimrman, největší z Čechů.

Další zastávka je zřízenina hradu Dívčí Kámen. Placená prohlídka bez průvodce, ale alespoň vám v pokladně dají složku, kde si můžete o hradu počíst. Stojí to za to. Zřícenina je rozlehlá, pěkná s krásným výhledem. Podél Kremžského potoku se spustíte až k Vltavě abyste si mohli vyšlápnout slušný kopec až na Třísov. Cestou uvidíte pohled na Dívčí Kámen přes údolí a teprve teď oceníte jeho rozlehlost. Kousek stranou je keltské oppidum Třísov. Z Třísova jedete do Holubova a Krasetína a odtud je to už kousek k dalšímu opěrnému bodu trasy - lanovka na Kleť.

Kleť. Nejvyšší bod Blanského lesa. Lanovkou se můžete nechat vyvést i z koly až na vrchol, kde je rozhledna s příjemným občerstvením. Z vrcholu vede lesní cyklostezka se živičným povrchem, kterou zfrčíte do údolí. Jedete bohem zapomenutým krajem, malebné osady a samoty dokreslují celkový příjemný charakter údolí pod Kletí. Rohy, Janské Údolí, Rychtářov až do vesnice Brloh. Odtud trasa pokračuje neméně malebným, příjemně zvlněným krajem. Přes osadu Sedm Chalup, v údolí vidíte České Chalupy, Novou Ves, přes samoty U Vacla a Struha skončíte v Holašovicích. A zde opět neodoláte se posadit na náměstí do hospůdky, trochu si odfrknou a dát si výborné pivo. Přes Jankov a Čakovec se vrátíte do Kvítkovic.

Po cestě uvidíte

Snídaně byla povedená, pro mě obdoba švédské mísy a pro Zuzanku jogurt a ovoce. Posilněni vyrážíme na dnešní náročný výlet. První zastávku jsem naplánoval u Třísovského hamru, kde hledáme hospodu [font=Oxygen]Na starých časech[/font], na kterou jsem doma narazil na internetu. Nebylo to jednoduché. Samotný Třísovský Hamr je penzion s hospodou. Nezbývá, než se v té hospodě zeptat na jinou hospodu. Trochu žinantní. Peronál ovšem poradil. Musí se projít právě přes tuto hospodu, tedy přes zahrádku. Je tu sice jakási cedule, ale kdybych o ní nevěděl, nevšimnu si. Určitě je ve hře i konkurenční boj a hospoda samozřejmě nemá zájem propagovat druhou hospodu. Za snahu jsme ovšem byli odměněni. Hospoda Na starých časech je krásná! Opravdu na vás dýchnou staré časy! Stará chalupa, zanedbaná tak akorát aby ještě bylo útulná, před ní "visutá" terasa, kolem protéká do údolí potůček s vodopády a vodníkem. Hospodský, mladý sympatický kluk, který byl rád za každé rozptýlení. Načepoval mi pivo (tuším, že kozla) a začal rozprávět. O svých plánech vzít si chalupu do pronájmu a udělat z ní cimrmanovskou "[font=Oxygen]Hospodu na mýtince[/font]". Vevnitř nám ukázal fotografii, kde je (sice jen pravé rameno) k vidění největší z Čechů Jár(d)a Cimrman.

Posilněni fyzicky i psychicky se vydáváme na další cestu. Hrad Dívčí kámen. Zaplatíte vstup, dostanete sepnuté papíry s historií hradu. A chodíte a chodíte a prohlížíte. Nechali jsme se od jedněch lidí vyfotit se tříceninou v pozadí. Kýč jako vyšitý... Skoro hodinku bloumáme po rozlehlém bývalém hradu. Všem doporučuji. Cestou k Vltavě si Zuzanka zavzpomínala na své mládí, kdy jako malá holka zde vodařila. Hezké místo. Od Vltavy stoupáme do "sakra" kopce. Uřícení na vrcholu jsme byli odměněni krásným výhledem na hrad Dívčí Kámen. Pokochat se, vydýchat a jedeme dál... Další zastávka... uff... lanovka na Kleť. Jak jinak, k lanovce vede opravdu šílenej kopec. Usadili nás na sedačku, kolo pověsili za sedačku a jedeme. Stařičká lanovka nás spolehlivě dopravila až na 1084 m.n.m. vysoký vrchol. Výhled přímo od lanovky nic moc, všude lesy. Zbodli jsme gáblík, který si s sebou poctivě vezeme, doplnili hladinu piva, sedli na kolo a frrr.... z kopce dolů. Krásná cesta. I výhledy byly. Asi po sto metrech jsme potkali mocně šlapajícího Holanďana, který se sípavě ptal, jestli je vrchol už blízko. Hrdina. Trochu jsme se zastyděli, že jsme na Kleť nevyšlápli vlastní silou. No, doženeme to jinde.

Jedeme krásnou, bohem zapomenutou krajinou, kolem samot, údolími, lesy, po loukách. V Brlohu u fotbalového hřiště stavíme v hospůdce na pivo. Míjíme Sedm Chalup, České Chalupy, v údolí vidíme Novou Ves. Paráda. Sjíždíme do Holašova a znovu, ani nevím proč, míříme k menhirům. Chvilku rozjímáme, tentokrát nic neplatíme, protože stojíme v uctivé vzdálenosti. Lepší je zastávka, stejně jako včera, v hospůdce Špejchar u Vojty. Tady mají opravdu pivo jako křen. No a Jankov, Čakov a jsme "doma", v Kvítkovicích. Večer jsme opět poseděli na terase, pili výborné víno co mají v penzionu a klábosíme s ostatními hosty a panem domácím. Docela sranda.[c][/c]

Obrázky z výletu na Dívčí Kámen a Kleť

3. den :: 15.7.2014

Z Kvítkovic na Vysokou Bětu, Kuklov a zpět
trasa:	Kvítkovice-Jankov-Holašovice-České Chalupy-Vysoká Běta-Kuklov-Smědeč-Třešňový Újezdec-Vodice-Horní Chrášťany-Dobčice-Lipanovice-Holašovice-Čakov-Dubné-Kvítkovice
délka:	54.5 km
převýšení:	943 m
mapa:	1:75 000	1:40 000
profil:
projeto:	15.07.2014
GPX záznam:

Popis trasy a fotky (klikni a rozbalí se!)

Etapa začíná v Kvítkovicích a přes Čakovec a Jankov jedeta až do Holašovic. Přes malebné náměstí pokračujte trochu do kopce přes samoty Struha a U Vacla až k odbočce před Českými Chalupami. Cesta pokračuje po červené a do kopce až skoro na vrchol Vysoká Běta. Za námahu jste odměněni krásným výhledem. V dáli je patrná Kleť. Po kopci následuje logicky skopec. Frčí to pěkně. Výhledy s občasných mítinek jsou úchvatné. Cesta dál krouží kolem Vlčího kopce, pořád vede lesem.

Míjíte samotu Špatenka, to už jste co by kamenem dohodil u dalšího opěrného bodu cesty - v Kuklově. Zde si můžete prohlédnout zříceninu kláštera a hradu Kuklov (německý název Kugelweid, v mapách Kuglvajt). Z Kuklova cesta pokračuje do Smědeče. Jedete krajem krásným, téměř liduprázdným a bohužel úplně hospodprostým. V Kuklově je jakýsi penzion, bez hospody. Ve Smědeči je hospoda fungující v pátek večer a přes víkend, v týdnu majitel zedničí u Pražáků v okolních vesničkách. Rozhodně gáblík s sebou. S pivem je to horší... Do Třešňového Újezdu vede cyklostezka přes krásné louky (viz fotodokumentace). Za zmínku stojí vesnička Vodice, kde jsou krásně opravené barokní statky a kostel na náměstí.

Horní Chrášťany jsou další vesnicí na cestě. Zde se cyklostezka napojuje na trochu více frekventovanou silnici, ze které naštěstí po pár kilometrech v Dobčicích sjedete na opuštěnou okresku do Lipanovic. Další zastávka je doporučena opět v Holašovicích. Odtud pokračujeme do Čakova, Dubného a zpět do Kvítkovic.

Po cestě uvidíte

A je tu třetí den. Osvěženi spánkem, dobrou a vydatnou snídaní vyrážíme pokořit kopec Vysokou Bětu. Původně jsem tam naplánováno neměl, ale pan domácí mne poradil, že:

Citace

...Vysoukou Bětu viděti, po těle dobře celý den býti...

Nu dobrá, operativně měníme trasu a... nelitovali jsme. Po odbočce za samotami U Vacla a Struha do lesů jedeme pořád do kopce. Cesta je pořád náročnější, klacky, kameny a větší klacky a kameny, ale krááásná! Pot se z nás lije a my šlapeme a šlapeme. Odměna je veliká. Nejkrásnější výhled v Blanském lese. Fotografie hovoří za vše. Po náročném výjezdu následuje logicky příjemný sjezd hlubokými lesy, po zpevněných i méně zpevněných cestách. Po naučné stezce NS Brložsko jsme dojeli až do Kuklova, kde v tichu obdivujme zříceninu Kláštera. Víska je opravdu neskutečně tichá. Ono tam moc místních není, vypadá to na samé lufťáky. Fotím, jak si kutilové zakomponovali zříceninu do svých zahrádek a předzahrádek. Český národ je, když chce, velmi vynalézavý a příčinlivý.

Na zamyšlení je absolutní absence hospod či kiosků a nebo občerstvení. Kraj velmi tichý, občas traktor, zabučí kráva, zakokrhá kohout, ale úplně hospodprostý! Ve Smědči je sice pumpa, ale bez kiosku, dokonce srdce zaplesá, když je k vidění reklama na pivo na jedné chalupě. S velmi nízkou hladinou piva jsme přijeli bíže a... zavřeno. Hospodský sice obědval na zápraží, ale děl:

Citace

...mám zavřeno, přes týden zedničím na chalupě u jednoho Pražáka ve Smědečku, v pátek večer a v sobotu možná votevřu...

Konec hospod v Čechách! Hrozná představa. Hospodkému-zedníkovi se mne zželelo a prodal mi alespoň jednoho lahváče. Zuzanka pivo nepije, neví o co přichází. Hladinu jsem doplnil, chvíli jsme pokecali a jedeme dál. Cestou do Smědečku nás onen hospodský-zedník míjí v autě a mává. Jede ke svému Pražákovi... Do Třešňového Újezdce vede cyklostezka přes louky. Na jednom romantickém místě zastavujeme a ládujeme se vezeným gáblíkem. Ještě, že ho máme! Vodice mne také zaujaly. Pár opravených statků, kostel na náměstí... ticho a liduprázdno.

Jedeme dál, cesta pěkná a těsně před Holašovicemi slavíme - [font=Oxygen]letošních 1200 km na kole[/font]. Samozřejmě stavíme v Holašovicích v už legendární hospodě [font=Oxygen]Špejchar u Vojty[/font]. Pak přes Čakov a Dubné do Kvítkovic. Večer opět sedíme před penzionem, relaxujeme, užíváme si západ slunce a dobré víno.[c][/c]

Obrázky z výletu na Vysokou Bětu

Večer...

4. den odjezdu :: 16.7.2014

Z Kvítkovic kolem Švelhánu a Střední hory
trasa:	Kvítkovice-Lipí-po hřebenu Švelhánu a Střední hory-Nová Ves-Holašovice-Čakov-kolem rybníků-Kvítkovice
délka:	28 km
převýšení:	446 m
mapa:	1:75 000	1:40 000
profil:
projeto:	16.07.2014
GPX záznam:

Popis trasy a fotky (klikni a rozbalí se!)

Trasa začíná v Kvítkovicích, pokračuje do Habří a Lipí (zde je možnost doplnit zásoby - vietnamská samoška má otevřeno snad pořád). Na návsi je k vidění pěkně zrekonstruovaný kostelík. Z Lipí trasa pokračuje do kopců, na hřeben tvořený Švelhánem, Střední horou a bezejmeným kopcem. Cyklostezka vede kousek pod vrcholy těchto kopců. Průseky je krásně vidět do kraje. Lesní cesta končí u samoty U Roubalů; odtud je krásný výhled po okolí. Projedete v údolí Novou Ves a pak do kopce na samoty u Vacla a Struha. Pak sjezd do Holašovic, pokračování do Čakova a pak odbočit mezi rybníky Beranov, Nechvil, Starý, Březový rybník, Podveský rybník, Volský, Podvážský rybník, Dlouhý u Čakova a největší Kvítkovický rybník. A jsme na konci trasy, v Kvítkovicích.

Po cestě uvidíte

Máme tu poslední den! Uteklo to... Po vydatné snídani se vydáváme na poslední výlet do kopců po hřebenech. V Lipí u Vietnamců kupujeme papu a míříme do "hor". Šlapeme, šlapeme, na několika stromech potkáme reklamu na penzion Blanský les. Důkaz, že pan domácí má kraj projetý. Míjíme polorozpadlé malé sruby, které pravděpodobně sloužily lesákům a jeden, který asi fungoval jako občerstvení. Tak před dvaceti lety. Občas se kocháme výhledy průseky v lese. Je to krásea Projíždíme Novou Vsí, kde mají krásně opravenou školu. Zase nikde hospoda. Až v Holašovicích. Zase. Poslední pivo a přes Čakov a promotáním se kolem rybníků (jako první den) míříme do penzionu. Honí nás bouřka, spadne i pár kapek, ale naštěstí si to tam nahoře rozmysleli a nekazili nám poslední den. Věci už máme sbalené, u auta se převlékneme, dáme si malý obídek a už je tu definitivní loučení. Bylo to krátké, ale pěkné. Děkujeme panu Šemíkovi, milému domácímu, sedáme do auta a tradááá... Moc jsme si to užili!