Repete po devíti letech. V roce 2007 jsme poprvé s Veselou společností zavítali na sever Itálie, do Jižního Tyrolska k Brixenu, přesněji do díry zvané Rasa (viz článek Tabula Rasa Cup 2007). Letos osud rozhodl, že si tento krok zopakujeme. Od 23.1. do 30.1. jedeme do San Leonarda, malinklaté vesničky v kopcích nad Brixenem. Matné vzpomínky na lyžařské areály Plose, Jochtal a Gitchberg znovu ožijí...

23.1.2016 :: Den nultý

Den příjezdu. První skupina - Skuhříci a Kolíci - vyráželi krátce po šesté hodině ranní a po celkem pohodové cestě kolem čtvrté hodině odpoledne byla na místě v San Leonardu v penzionu Bad Burgstall; a stihli jsme vyzvednout i všechny skipasy u lanovky na Plose. Podle popisu cesty od cestovky jsme beznadějně zabloudili, a teprve dotaz položený místnímu traktoristovi (kydající bobíkem hnůj) nás dovedl do cíle. Ubytovali jsme se, vynosili bagáž, zběžně prohlédli kde to budeme týden bydlet a na první pohled spokojenost. Bydlíme v patře a v přízemí jsme našli společenskou místnost i s klavírem a relaxační centrum s infra saunou. Spokojeni jsme vyrazili na procházku. San Leonardo je pěkná díra, ale velmi malebná. Jsme v Itálii, nevidíme ovšem jediný italský nápis. Všude švabach a němčina. Na cestě k místnímu kostelu (ze 14. století -!!!) jsme potkali krásného a velkého psa. Sice mluvil jen italsky, ale byl přítulný, nechal se drbat, labužnicky protahoval hlavu a pak z ničeho nic něco zavětřil na mé bundě (asi pach našeho psa Indyho - Německého ovčáka) a vyjel po mě. Naštěští to skončilo jen zacvákáním zubů po bundě. Obešli jsme celé San Leonardo, což nedá moc práce. Kolem sedmé hodiny (už za tmy) telefonát Kirky, že trochu bloudí. Po telefonu jsem ho navigoval, pak se oblékl a vyrazil ven, mezitím se Kirka někde prosmíkl, já běžel zbytečně až na silnici... Nevadí, hlavně, že jsme všichni v pohodě dorazili.

První mejdan - pardon, strategická schůzka o přípravě na další den - se vydařil. Pobavili jsme se, nikdo se neožral jako prase a rozveselení a spokojení jsme mohli v klidu ulehnout a těšit se na dny příští...

Procházka po příjezdu

24.1.2016 :: Den první

Odjezd za první lyžovačkou byl stanoven jemně, na 9:00. Když jsme přijeli na parkoviště u střediska Plose, říkali jsme si, kde budeme lyžovat. Trochu sněhu bylo jen u dojezdu ze sjezdovek. Nasedli jsme na lanovku "vajíčko" a vyvezli se na kopec. Na sjezdovkách naštěstí trochu sněhu leželo a tak hurá, jedeme! Slunce svítilo, lidí a sněhu moc nebylo, ale my si to stejně užijeme. Celé dopoledne brousíme svahy, sníh nic moc, kombinace přemrzlého a technického je smrtelná sklovitá ledovka. V poledne jsme vyjeli až na vrchol k Plosehütte, kde dáme gáblík a nějaké to občerstvení - pivo, bombardýno, grappu... Z hospody je krásný výhled na sjezdovky a ostatní horské štíty. Chvíli se kocháme, popíjíme, slunce svítí...

Lyžovali jsme až do čtyř hodin odpoledne. Stejně jako před devíti lety, v baru na parkovišti se roztáčel mejdan pro dolyžujívše lyžaře. Muzika typických odrhovaček z německých pivnic duněla přes celé parkoviště, lýžnici v přeskáčích se svíjeli jak postižení padoucnicí nebo tancem svatého Víta. Tanečním krokem jsme dopluli k vozům, zuli španějské boty, hups do aut a návrat...

Navečer bylo opět soustředění s brífinkem o dnešním dni, s rozborem lyžařských chyb s názornými ukázkami správných pohybů (nééé - to je sranda!), zhodnocením kvality bombardýna a grappy. Ochutnávali jsme i dovezené vína a dohodli se, že zítra pojedeme na Gitschberg-Jochtal. Před devíti lety byla tato střediska samostatná, dnes jsou spojena kabinkovou lanovkou. Zaparkujeme ve vesničce Vals a uvidíme.

1. den lyžování

25.1.2016 :: Den druhý

Ráno raníčko, lýžnici vstali a o třičtvrti na devět vyrazili za dalšími lyžařskými kratochvílemi. Za necelou hodinku jsme na parkovišti. Na jednu stranu lanovka na Jochtal, na druhou na Gitschberg. Dohodli jsme se, že dopoledne lyžujeme na Jochtalu, v poledne přejedeme na Gitschberg, kde dáme gáblík a další občestvení. Jak se řeklo, tak bylo. Já se Zuzankou jsme nakonec brousili červenou čtyřku vedoucí pod kabinkovou lanovkou. Celé dopoledne byla špicová! Zuzanka dala dokonce (jednou) černou šestku, ze které jsem zbaběle utekl, protože jsem si zapomněl padák. Michala jsme celé dopoledne opět neviděli, jezdil tak rychle.

Asi tak v poledne jsme se skutečně přesunuli na Gitschberg. Jeli jsme celkem třemi kabinkami, jedna z nich se "vrhla" rovnou do údolí, Michal ze Zuzankou byli otočeni k výhledu a já viděl jen jejich vytřeštěné oči, když se kabinka přehoupla přes okraj. Třemi lanovkami jsme se dostali až k Neselhütte (hospodě, kde jsme nikdy nebyli). Slunce pálí, sníh teče, sjezdovky stojí za prd. S Kirkou jsme objevili na červené čtyřiadvacítce perfektní hospodu Pichlerhütte. Evidentně se jedná o rodinný podnik. Dožadujeme se "barikované" grappy, nerozumí, volají dceru hovořící anglicky, ani to nepomohlo a nakonec jsme se spokojili s nějakou jinou, která ovšem byla také dost dobrá. Příště sem musíme jít všichni, ceny jídel mají cca o 20% levnější než jinde, ale hlavně obsluha je rodinná a milá. Večer zase hodnocení a ochutnávka, zítra Plose!

2. den lyžování

26.1.2016 :: Den třetí

Dnešní cíl - Plose. Ráno standardní odjezd, několik prvních jízd po manšestru, ale pak to stojí za prd. Našli jsme si trasu - Na horu na Schönboden, po modré dvojce se napojit na červenou čtyřku a dolů. Celkem dlouhé, ne moc lidí a hlavně (!) sníh tu drží.

Po lyžování jsme se všichni sešli v Bergerestaurantu - horní stanice kabinky. Krásný výhled se západem slunce, pivo, grappa mirtili s Kirkou = nirvána! Následný sjezd po červené jedničce byl ledový a na prd, dole jsme se opět ptali, zda jsme na horách a v zimě - sníh kde nic tu nic. Dunící německá pop-dechovka nás provází až k autům.

Ještě jsem se nezmínil, že v předsíni ke vstupu do našeho a Skuhříkovic apartmánu jsme zřídili "pánský klub", kde jsem se vždy (pánové) po příjezdu scházeli na ochutnávku různých destilátů. Ženy sice měli také přístup, ale pouze nahoře bez. Nikdy se toto pravidlo, bohužel, nedodrželo.

3. den lyžování

27.1.2016 :: Den čtvrtý

Zase Plose. Kvalita sněhu bohužel stále horší, ještě k tomu 2/3 šířky sjezdovky spojující vršek s červenou čtyřkou zabrali jacísi italští malí závodníci - byl tam postaven slalom a normální platící plebs měl smůlu. Snažili jsme si to přes veškerou nepřízeň užít, snad se to zdařilo, ale určitá pachuť na chování italských majitelů sjezdovek zůstala. Minimum sněhu a oni upřednostní komerční záležitosti. Nedokáži si představit, jaká byla cena pronájmu 2/3 šířky sjezdovky pro pár vyvolených, když všichni ostaní platící se museli spokojit s 1/3 šířky a ještě k tomu rychle degradující částí sjezdovky. Asi nějaké vyšší italské zájmy. Večer jsme svoji frustraci vyjádřili rozhodnutím, že další den budeme brousit soustřediskové sjezdovky Gitschberg-Jochtal.

Skupina Knobíků a Skuhříků ještě před večerním posezením a rozhodnutím využila získané "kartičky" a odjela si zaplavat a vyrochnit se v plaveckém středisku v Brixenu. Kolářům se nechtělo a stejně neměli plavky.

4. den lyžování

28.1.2016 :: Den pátý

Dnes jedeme na Gitschberg-Jochtal. Teplota je naštěstí pouze nepatně nad nulou a dopoledne je lyžování špičkové. Po ránu jsme nejdříve se Zuzankou párkrát zbrousili černou třináctku navazující na nudnou a přelidněnou modrou jedenáctku. Pak jsme přešli na červenou čtyřku pod hlavní kabinovou lanovkou a bylo to super. Sice jsme museli hrát hru (kterou vymyslela Pajda) "Kdo sestřelí víc kuželek", ale i přes toto omezení to bylo zatím nejlepší lyžování. V poledne jsme se opět začali přesouvat do Gitschberku a hned hupky dupky do objevené hospůdky Pichlerhütte. Dal jsem si vysněný "Speckknödel in der Supe" a moc jsem si pochutnal.

Den se nachýlil, moc pěkně jsme si zalyžovali. Po příjezdu jsme v "pánském klubu" ochutnávali místní i dovezené kořalky. Čekali jsme totiž na naše drahé polovičky a dcery až se načinčají. Vyrážíme na tradiční italskou večeři. Pěšky jdeme do trochu větší díry San Andrea, kde jsme objevili několik hospod. No jo, hospody fungovali, ale ani jedna nedělala pizzi. Poradili nám, že nejbližší pizzerie je u lanovky na Plose. Protože máme smysl pro humor, pojali jsme to jako noční bojovku "Jak najít hospodu". Jdeme lesem po turistické cestě, svítíme si očima a mobily. Kirka brblá, že jsme měli jet autem. My se bavíme. Dorazili jsme na parkoviště k Plose - ono to nebylo tak daleko - a tam nás uvítala klasická "picerka", která byla poloprázdná, obsluha ochotná a prostředí přijatelně útulné. Bez problémů jsme si objednali, všechno sežrali a vypili a kupodivu jsme mohli platit po rodinách. Nakonec zavládla všeobecná spokojenost a cestu zpátky jsme si užili stejně jako sem.

Samozřejmě musela být ještě válečná porada a hodnocení dne. Padl jednoznačný verdikt - zítra opět Gitschberg-Jochtal.

5. den lyžování

29.1.2016 :: Den šestý

Bohužel všechno jednou končí. Poslední den lyžování na Jochtalu začínáme se Zuzankou stadardně - vyvezeme se na vrchol černé třináctky a párkrát ji dáme. Pak brousíme červenou čtyřku a hrajeme Pajdinu hru "Kdo sestřelí víc kuželek". Německy mluvící kuželky se dnes rozmnožili, mají rojení a na sobě jakási závodnická čísla s nápisem "RATSGYMNASIUM" - "Krysí" gymnázium - a vůbec se neumí na sjezdovce chovat. Nemůžou za to, protože jejich instruktoři jsou bohužel hovada a učí je snad ty nejhorší zlozvyky. Těsně před dvanáctou hodinou řeším hrozivé dilema - lyžovat, či podlehnout lákání Kirky na "barikovanou" grappu, kterou mi cestou kolem něj nestoudně ukazuje - těžká volba. Tak dlouho jsem se rozhodoval, až moje waveflexy nabraly rychlost a já musel řešit přenášení váhy, rovnováhu, kuželky a Kirka už byl najednou daleko. Sjezdovka jen tak tak vydržela dopoledne a kolem dvanácté jsme ji rádi opustili celou umydlenou a ledovatou. Spolu s ostatními se přesouváme na Gitschberg a protože jsme už hystericky hladoví, žízniví a s velmi nízkou hladinou piva, míříme hned do naší oblíbené Pichlerhütte. A papáme a bumbáme a mlsáme a vůbec si to užíváme. Počasí je jako ze žurnálu, sníh drží a nebřečkovatí, co více si přát.

No, ještě pár sjezdovek, se Zuzankou jezdíme úplně od shora z Gitsche po červené dvacítce, pak po modré dvaadvacítce a na konec po červené pětadvacítce. Paráda! Skvělý závěr povedeného týdne! Večer poslední hodnocení a ochutnávání. Všichni jsme se shodli, že to byl velmi, ale opravdu velmi povedený týden! Litujeme ostatní, že byli tak krátkozrací a vyměnili tento týden za cokoliv jiného.

6. den lyžování

Skuhříci a Knobíci nebyli líní a prohlédli si historické centrum Brixenu.

Brixen

úplně na závěr několik panoramat.

To sou ale panoramata...!

Návrat domů, jako obvykle, byl nejdelší u Kolářů. Vyjeli v devět ráno a ve čtvrt na sedum večer byli doma. Krásných 9 a 1/4 hodiny! V Německu jsme totiž chytli dvě bouračky a prakticky přes celou tu velkou zemi jsme jeli v koloně. Nejvíc na to vyzráli Knobíci, kteří si užili ještě dopoledního sáňkování na Plose a pak jeli krásných 6 hodin. Kdo umí, holt umí. Skuhříci vyrazili v šest ráno (!) a také projeli celkem v pohodě. No jo, Kolářovi = smolaři se špatným odhadem.

úplně závěrečný výkřik do tmy:

HOWGH!