Jedeme Vaškovi "zkolaudovat" jeho chatičku do Vestce u Miličína. Mluvilo se o tom dlouho a konečně to přišlo! Na víkend kde tajemno a mystično se snoubí s jásavou atmosférou prvomájových veselic a stavěním májek. Na sobotu vyšel 30. duben - svátek všech, ale opravdu všech žen a neděle tedy bude, logicky, prvomájová, že... Už jenom takto zvolený termín sliboval mnohé a když pomalinku prosakovaly informace o tom, co vše na nás Vašek chystá, očekávání se měnilo v nadšení a netrpělivé počítání hodin, minut a vteřin zbývajících do odjezdu do bájného Vestce na Sibiři (České).

Kromě Knobíků jsme se všichni sešli už v pátek 29. dubna v podvečer. Vašek byl nachystaný; aby ne, když tu byl už od středy a uklízel, smýčil, nakládal maso, udil, řezal a štípal dřevo, pil pivo a rum, připravoval ležení, sezení, košťata, prostě aby vše bylo "špígl nýgl". V týdnu probíhaly různé telefonické konzultace co, kdo, jak, kdy a s kým, vše tedy vypadalo, že příprava je více než pečlivá.

V očekávání byl tento program:

[ulist=circle]pátek: příjezd a chlast, jídlo a rock'n'rol

sobota ráno až odpoledne: výlet na kole

sobota večer: chlast, jídlo a rock'n'rol; dámy odlet na Sabath; noční bojovka ; chlast, jídlo a rock'n'rol

neděle: sebrání se a všech věcí pokud možno vlastních a odlet domů[/ulist]

U ohně jsme vybrali ze dvou připravených tras tu k Blaníku. Bude to taková zvláštní cesta: k Blaníku furt z kopce a od Blaníku zase pořád do kopce. A zkusíme poprosit ty rytíže ať přestanou chrápat a s tím bordelem tady (a v celé Evropě) konečně něco udělají. Ochutnávali jsme samé dobroty, například:

[ulist=circle]rum Zacapa

buřty na pivu

Vašíkovo uzené

utopence z pětilitrové flašky od okurek

různé sladkosti co upekly ty naše čar- tedy drahé polovičky

pivo

zapečený chleba od Holinek

víno

Božkov[/ulist]

Hrálo se a zpívalo, pěkně jsme se poveselili. Ani nevím kdy jsme se vyhrabali do podkroví "nové" chatičky a ulehli ke spánku. V jednu? Ve čtyři? Těžko říct...

Když jsme přijeli

Ráno raníčko jsme kupodivu všichni vstali a převážně byli použitelní. Slunce svítilo, ale zima jako na Sibiři. Snad se to zlepší. Dorazili i Knobíci, kteří si včera v Balbínce užívali koncert. Rozdělili jsme se na pěší a kolní družstvo. Jak jsme se včera dohodli, vyrazili jsme - světe div se - skutečně v deset hodin. Teplota zatím stoupla na přijatelnou úroveň a v Miličíně už bylo velmi příjemně. Jedeme převážně z kopce. Projížděné vesničky, okolní krajina, krásný klid = pohoda, jazz. Ani jsme se nenadáli a jsme v Louňovicích. Jen tak tak, už jsem poviťoval velmi nízkou hladinu piva. V zámecké restauraci jsme doplnili nutriční hodnoty a 12° ionty. Ti co si dali něco k jídlu, spokojení nebyli.

Vašek mi pověděl, že má naloženo asi pět kilo masa, "takhle tlustý" krkovičky, promíchané s kuřecím. Od této chvíle se nemohu dočkat večera! To, že teď jedeme stále do kopce je dobře, uděláme si ten správný hlad. V trase byla vsunuta i terénní vložka, ale tentokrát jsme nebloudili, lesními cestami jsme profrčeli jak namydlené blesky. To nejlepší na závěr: kopec v Miličíně a po kočičích hlavách. To pivo v hospodě na vrcholu si prostě musíme vysloužit. Bohužel to byl Staropramen a ještě dost hnusný Staropramen. Žízeň byla veliká, jako celá Afrika, nakonec i ten Staropramen jen zasyčel. Ti chytřejší si dali lahvovou plzeň. A teď honem posledních pár kilometrů a krkovičky těšte se...!

Na etapy jsme se osprchovali - byli jsme pochváleni, že jsme inteligentní lidé, protože jsme se všichni vystřídali a ještě zbyla v bojleru teplá voda. Vašek konečně roztopil gril a sázel na něj jednu "takhle tlustou" krkovičku za druhou. Vrcholily i přípravy noční bojovky. A připravují to profesionálové z nocnibojovka.cz. Pomalu se stmívá, zdá se, že se zvedá vítr, tajuplný měsíc vychází. Najednou se vše uklidní. Ticho. Zlověstné ticho. Přichází velitel bojovky Michal a dává poslední pokyny. Srnka je určena jako sytčný důstojník; na její telefon budou docházet zprávy, že se má vyrazit na trasu. Úplně se setmělo. Co to je? Vlci? Zadrnčel telefon. První pán na holení má jít na trasu. Ostatní ho plácají po zádech, klopí pohledy a vrací se krčit k ohni. Uši jsou napnuté, po pár minutách se ozve srdceryvný výkřik z nedalekého remízku. Slabší povahy omdlévají, silnější si dávají panáka. Další drnčení a další oběť na trasu. Dámy litují, že si přece jenom raději nezaletěly na Sabath. Teď už je pozdě. Odchází první dáma. Přidušené výkřiky z nedalekého remízku se opakují. Zuby začínají drkotat. Vracející se absolventi zlověstně mlčí, zmrzlé úsměvy jsou výmluvné, zombie pohledy neslyšné. Odchází Jarmilka. Oheň hoří, nehřeje. mihotavé záblesky poskakují po našich tvářích - Jarmilka vykřikla. Silnější povahy jdou na dalšího panáka. Jarmilka se vrací, bílá jak hradní paní, honem panáka!

Byl jsem povolán. Odcházím plný očekávání do černočerné tmy, ten zmetek měsíc zalezl. Držím se svítícího kroužku na vodícím provázku a jdu a jdu a jdu. Provázek končí, rozsvítí se světlo s textem, který si mám zapamatovat. Po pár krosích už nevím ani písmeno. Mám jít podél rozsvícených světýlek. Něco na mne baflo. Hu! Jdu dál. Kde se vzal, tu se vzal, je tu bubun a chce se mnou hrát karty. Z jeho posunků jsem pochopil, že "prší". Hraji o život? Prohrál jsem 2:1 na zápasy... Co teď? Bubun mne blahoskloně propouští. Uf! Klopýtám dál. Otřel se o mne pavouk jako z Pána prstenu. A teď...! Baf! To jsem se lek! Další bubun! Potácím se dál. Něco plním, ani nevím co. A najednou je přede mnou tajuplný tunel. Vlezu dovnitř...áááá, další strašidlo, tentokrát jak z Adamsovy rodiny. A další pavouk! Honem z tunelu ven! Třikrát jsem se otočil a předešlé posilování různými lihovinami si vybírá svou daň a já vyrážím úplně jinam než mám. Strašidlo z tunelu mi musí napovědět kudy vede správná cesta. Jsem slušně vychován, staršidlu poděkuji a klopýtám dál. Ocitl jsem se znovu u jakéhosi pultíku a čtu si povídání, které je mi nějak povědomé. Jdu dál a ozve se hromové: "Kdo jsi?" Pípnu své jméno a hlas odvětí: "Jdeš už po druhé!" Ha! Zase jsem se zamotal! Zavírám oči a zapínám si v hlavě buzolu. Nejde to. Otvírám oči a pátrám po nějakém světlu. Zachránila mne silueta obytného autobusu Petry+Petra, vydal jsem se k ní a konečně jsem se dovlekl do základního tábora. Zde stále hoří oheň, čas zůstal ve svých mezích, vítá mne uklidněná a nalitá Jarmilka. Přežil jsem! Zahraji ještě trapnou etýdu, že se ze mne stal zombík a je konec... No, to bylo dost dobré. Ne, to bylo skvělé! Pobavil jsem se. Ostatní (už i Jarmilka) sdílí mé nadšení, bojovka byla zábavná, dobře připravená a rozproudila další zábavu. Hraje se na kytaru, zpívá se - i strašidla se přidávají. VPV neboli Velmi Povedený Večer!

Trasa k Blaníku

Z Vestce za Blanickými rytíři
trasa:	Vestec-Miličín-Chlístov-Jitřenice-Čečkov-Zvěstov-Loňovice pod Blaníkem-Laby-Bořkovice-Vyšetice-Vrcholtovice-Leština-Malovice-Záhoří u Miličína-Miličín-Vestec
délka:	46.3 km
převýšení:	843 m
mapa:	1:75 000	1:40 000
profil:
projeto:	30.04.2016
GPX záznam:

Vzhůru k Blaníku!

Další ráno. Vítá nás zatažená obloha a zima. Nevadí, včera jsme si užili rojeníčka i za dnešek. Balíme se, povídáme si o včerejší bojovce a najednou je konec. Sedáme do aut a jedeme domů. Tento povedený víken si zaslouží výkřik:

Bylo to skvělé !