Příprava letošního tradičního kolování Veselé společnosti byla docela dlouhá. První problém byl s výběrem místa. V únoru (!) byly už všechny kempy na zajímavých místech beznadějně obsazené. Nebo byly volné, ale vždy něco nesedělo. Jednou bylo málo chatek, po druhé byly chatky malé (hlavně pro trpaslíky, kterých vždy jezdí jako psů), po třetí bylo chatek dost, ale kvalita psí boudy. Pak zničehonic přišel Kirka s kempem Česká brána ve Staré Olešce, což je České Švýcarsko. Kraj krásný, na kolování ovšem náročný. Všichni byli pro, protože nevěděli k čemu se upisují. Zvolen byl termín 2.7.-9.7. - vracíme se ke kořenům; prehistorické kolistické zájezdy se konaly v tomto čase. Dovolené byly "vyztuženy" dvěma svátky - upálením Husa a zvěrověsty Cyrila s Metodějem.

Den nultý - příjezd :: 2.7.2016

A už je tu ten den, jako každý rok touhle dobou, kdy Veselá společnost zabalí sebe a kola a vyrazí na týden někam kamkoliv huntovat si těla. Letos České Švýcarsko, kemp Česká brána ve Staré Olešce. Kolářovi přijeli první, mysleli si, že udělají nějaký malý výlet. Jenže jsme dorazili za drobného deště a teploty polárního léta. Nevadí, ubytovali jsme se (mohli jsme si vybrat chatku) a čekáme. Postupně se trousí ostatní. Vítání, rozbalování, vybalování a pak inspekce do místní hospody. Pivo Budvar 12° a Pardál 10°. Dvanáctka jde, desítka stojí za prd. Místní hostinský po telefonu mi slíbil zajištění vepřové kýty a grilu. Na první pohled nevzbudil naší důvěru. Gril nám sice ukázal, že ho skutečně má, ale jinak... Problém nastal, když jsme chtěli kýtu na úterý, což je 5.7. - státní svátek. Velkohubě slíbil, že se pokusí kýtu v pondělí objednat a uvidí se. Nějak jsem byl z toho všeho rozpačitý.

Inspekce byla provedena, kýta (snad) objednána, mohl vypuknout zahajovací mejdan. Nakonec jsme se sjeli v tomto složení: [ulist=square] Knobíci trpaslíci - počet kusů 3 - Kirka, Karmilka, Kucka (čtvrtý - Pajda - měl dorazit později, pátý nikoliv - hned jsme si utahovali, že kvůli trpaslíkům jsme museli shánět kemp s pětimístnými chatičkami...) Jana+Vašek s Maxem Jana+Jirka Holinky Rodinka Viktor+Smolda Skuhříci - Katka, Koman, Terka a Kikina - má dorazit pátý element Fanda patřící k Terce Lída+Pavel Buráni Zuzka+Luboš Kolíci [/ulist] [size=14]Zatím je tedy přítomno 18 kusů. [/size]

Po příjezdu

Den první :: 3.7.2016

Ze Staré Olešky k České Lípě a zpět
trasa:	Stará Oleška-Dobrná-Benešov nad Ploučnicí-Františkov nad Ploučnicí-Starý Šachov-Žandov-Horní Libchava-Volfartice-Kerhartice-Veselé-Stará Oleška
délka:	53.1 km
převýšení:	957 m
mapa:	1:75 000	1:40 000
profil:
projeto:	09.07.2016
GPX záznam:

První den, první výlet. Lehce po desáté vyrážíme a hned nás čeká ostrý kopec do Huntířova. Počasí nám přeje, ani vedro ani zima. V Benešově nad Ploučnicí máme první zastávku a doplňujeme 12° ionty. Posilněni šlapeme do kopce do Františkova nad Ploučnicí. Nebe se kaboní, padají první kapky. Cesta podél Ploučnice je hezká, vodáky slintají a představují si, jak tam v peřejích jedou v kanoe, v kajaku, na raftu... V Žandově se počasí trochu umoudřilo, můžeme sundat protidešťové úpravy. A v Žandově se trháme. Jana Srna zavelela a Vašek nasedl na kolo a rozjel se. V Horní Polici naše skupina správně odbočuje směrem na Radeč aby po několika klilometrech zjistila, že cesta namalovaná podle map sice existuje, ale místní zemědělci nás od ní sborem zrazují. Za mírného brblání se tedy vracíme. To Srnčina skupina sice jela blbě, ale vyhnula se vracení; drandila rovnou po státovce až do Stružnice, kde měl být obídek. To naše skupina, která sice jela dobře, ale nabrala drastické spoždění. Ve Stružnici zuřivě telefonujeme, kde Srnčina skupina bivakovala na oběd, ale dozvěděli jsme se, že už jsou po jídle a na další cestě. Někdo brblá, že nejsme všichni spolu, ale co se dá dělat. To je život. Protože někteří šilhají hlady, jdeme do nejbližší hospody a jakmile se usadíme, spouští se takový liják, že slabší jedinci propadají panice, že už se do kempu v životě nedostaneme. Silnější sice sebevědomě okřikují ostatní, že se to vyprší, ale když déšť houstne a houstne i oni trochu ztrácejí půdu pod nohama a radši si dávají další pivo. Naštěstí asi za hodinu prudce vysvitne slunce a my můžeme pokračovat.

Další cesta je rutina. Hezkou a klidnou krajinou putujeme až k terénní vložce těsně před kempem. Hádejte, co se stalo - začalo pršet. A pěkně svižně. Schovali jsme se v lese pod stromy, jenže déšť je poněkud silnější a za chvíli na nás prší dvakrát. Bereme kola do rukou a slejvákem je tlačíme rozbahněným terénem až k rybníku. Cestou proti nám potkáváme několik zoufalých běžců, kteří jsou ještě mokřejší a zabahněnější než my; jak se posléze dozvídáme, u rybníku se konal závod triatlonu. Mokří, ale celkem spokojení dorážíme do kempu a můžeme se věnovat příjemným kratochvílím, jít do hospody na pivo, dát si panáka, otevřít víno a tak dále...

1. den

Den druhý :: 4.7.2016

Ze Staré Olešky k Malé Pravčické bráně a zpět
trasa:	Stará Oleška-Janská-Česká Kamenice-Kunratice-Lipnice-Studený-Dolní Chřibská-Na Tokáni-Malá Pravčická brána-Vysoká Lípa-Jetřichovice-Semily-Srpská Kamenice-Nová Oleška-Stará Oleška
délka:	46.3 km
převýšení:	1200 m
mapa:	1:75 000	1:40 000
profil:
projeto:	04.07.2016
GPX záznam:

Budí nás slunce. To je dobře, protože je dnes naplánovaná cesta do srdce Českého Švýcarska. Od České Kamenice šlapeme víceméně do kopce. Ve Studeném jsme už měli jazyky na vestěa zajásali jsme - hospoda! Jenže z okna se vyklonila paní hostinská a volá: "Nepřivezli mi pivo...!" Nastalo hrobové ticho a paní hostinská pokračovala: "Běžte támhle do penzinu Racek!" Hurá jsme zachráněni! Penzion byl nejen otevřený, ale měl i pivo a všechno co jen hrdlo ráčilo. Občerstvili jsme se, doplnili 12° ionty a jedeme dále. Cestou stavíme na zřícenině Chřibského hrádku. Počasí pořád přeje, možná je až moc horko. No a krátce po poledni jsme Na Tokáni, kde je příjemná hospoda na gáblík.

Napapaní, nabumbaní jedeme dál. Cesta je malebná, vklíněná mezi skály. Osud snad chtěl, že jsme špatně zatočili a najednou jsme u odbočky na kamenný hrad Šaunštejn a Malou Pravčickou bránu. No co, slezli jsme z kol a pěšky se vydáváme oboje si prohlédnout. Moc pěkné. Sice trochu více lidí, ale třeba výhled z kamenného hradu fakt stál za to. Jedeme dále. Vystoupali jsme do Vysoké Lípy, sjeli do Jetřichovic. Ještě nás čeká závěrečný "kopeček" z Nové Olešky do Staré Olešky. No a dál jako obvykle: na pivo, vykoupat se, na pivo, na víno a jiné pochutiny.

2. den

Den třetí :: 5.7.2016

Ze Staré Olešky na vyhlídku Belveder a přes Janov zpět
trasa:	Stará Oleška-Nová Oleška-Kámen-Bynovec-vyhlídka Belveder-Labská stráň-Arnoltice-Janov-Růžová-Srbská Kamenice-Nová Oleška-Stará Oleška
délka:	34.2 km
převýšení:	705 m
mapa:	1:75 000	1:40 000
profil:
projeto:	05.07.2016
GPX záznam:

Ani jsme se nenadáli a je tu ráno třetího dne. Vstávat a cvičit! Dnes nás čeká cesta na vyhlídku Belveder. Jako vždy kolem desáté vyrážíme a jedeme. Peloton je posílen ztraceným synem a dcerou, neboli Honzou a Kájou Smoldovými. Profi-cyklo-mládež kolem závodníků Terky a Franty si dnes dělá svůj výlet. Jedou po stejné trase, ale svým (vysokým) tempem. Naše skupina (těch zkušenějších a pomalejších doplněná ne-profi-cyklo-mládeží) v poklidu dorazila na bývalou panskou vyhlídku Belveder. Krásný výhled na údolí Labe. V místní hospodě doplňujeme 12° ionty. Kirka si ale pivo nevychutnal. A Roman Fofolu. Telefonem se dozvídají, že Lucka s Terkou se někde vymlátili. Po krátké poradě se zbývající Trpaslíci a Roman vydávají nejkratší cestou do tábora pro auto aby mohli pro vybourané dojet. My ostatní pokračujeme v trase přes Arnoltice do Janova, kde na nás mládež čeká v nějaké hospodě. Jedeme i místem, kde se Lucka s Terkou vymlátili. Nepříjemné serpentýny před Janovem. V Janově mi Zuzanka ukazuje, kde před lety bydlela s dětmi na jejich tradičním prázdninovém týdenním šlapání. Mládež jsme našli v hospodě, v pohodě, pouze Lucka má zavázané zápěstí. Terka má jen naražené pozadí. Kirka mezitím dorazil autem a naložil Lucku i s kolem a jedou do Děčína do nemocnice aby Lucku pro jistotu zrengenovali. My ostatní se pomalu sbíráme, že vyrážíme. Začíná pršet. No co, dáme další pivo.

Prší a prší... Díváme se na déšť přes okna restaurace a pomalu se začínáme nudit. No konečně! Nebe se zavřelo, mraky otevřely a slunce na nás udělalo baf! Sedáme na kola a jedem. Protože už je dost hodin a čekáme v táboře vzácnou návštěvu, jedeme nejkratší cestou zpět.

3. den

Vzácná návštěva

Je To Tu! Přijela vzácná návštěva! Paní Učitelka Lída! S chotěm! Naše Zvláštní Škola Nadaných Dětí (ZŠND) si pro ní připravila speciální uvítání. Protože hlavním předmětem ZŠND je studium Večerníčků a máme styky, podařilo se nám přemluvit některé postavičky aby nám pomohly paní učitelku přivítat. Jak to dopadlo je vidět na fotografiích. Nejdříve se objevila samotná postava Večerníčka, který (stylově) přijel na kole. Koníka i autíčku mu asi ukradli. Éterická paní hlasatelka vše uvedla a trošičku paní učitelku vyzkoušela. Kde se vzal tu se vzal, přitančil lehce nejistým krokem motýl Emanuel přidržovaný Makovou panenkou na poradu s moudrou makovicí. Jen Emanuel odletěl na další žejdlík, přimotali se roztomilí ňoumové Pat a Mat. Nevím, co chtěli říci, protože si všimli, že jedna židle nestojí rovně a hned ji s fortelem sobě vlastním opravili. Epické praktiky nahradily lyričtí a roztomilí broučkové. Broučínek s kmotřičkou Janinkou. Následují trochu údernější medvědi od Kolína, předvádějící to svoje: "...pane, pojďte si hráááát...". Zlatým hřebem večera je Maková panenka po třiceti letech, Emanuela nechala v protialkoholní léčebně a sama vzpomenuvši si na bosonohé tanečky v ranní rose, připlula jen lehounce dotýkaje se stébel trávy, mazlící se bosími nožkami s vlhkými lístečky jitrocele. Á-ááá-ch... Na závěr přidusala Šebestová s Machem, samozřejmě s nezbytným kouzelným sluchátkem. Paní učitelka, aniž by to věděla, celou dobu byla zkoušena! A tak se Mach nakonec zeptal kouzelného sluchátka, zda paní učitelka prošla tajnou zkouškou. Prošla! Dostala čestné vysvědčení ZŠND, prospěla na výbornou!

Ovšem předáním vysvědčení nebyl všemu konec. Paní učitelka si pro večerníčkovské postavičky připravila znalostní kvíz. To vám byla legrace! Po každém kole byla vybrána jedna správná odpověď a postavička si mohla dát buď čokoládičku a nebo panáka. Myslím, že čokoládička se udala jedna.

Po celou dobu se na grilu motala vepřová kýta. Hlavní topič Roman se vzorně staral a po skončení kvízu dostaly postavičky nažrat - pardon - najíst. Paní učitelka s chotěm všem poděkovala, postavičky, které už měly trochu naváto, začaly znovu spontáně přát k životnímu jubileu. Některé postavičky zůstaly, některé se převlékly za nás a pokračovalo se dál v mantinelech klasického mejdanu. To jsme si ale užili rojeníčka!

50

Den čtvrtý :: 6.7.2016

Exkurze do bývalého koncentračního tábora a podzemní továrny

Na dnešek je domluvená exkurze v nedalekém koncentračním táboře a podzemní nacistické továrně. V půl jedenácté se celá naše skupina hlásí na prohlídku. Přivítal nás svérázný starší pán a po půlhodinové přednášce nás bere do podzemní továrny. Výklad i obsah prohlídky není pro všechny. Někomu se líbí, někomu ne, dalšímu vadí osoba průvodce. Lze ovšem říci, že takový způsob vedení prohlídky, vlastní exponáty a celá atmosféra je unikátní a na našem území nevídaná. Rozptyl exponátů a záběr průvodce je obdivuhodný, od prosté statistiky počtu vězňů a totálně nasazených pracující na stavbě podzemní továrny, přes výstavu různých artefaktů nalezených v okolních lesích, skládkách, potocích i vesnicích a městečkách, až po výklad podrobné historie jak koncentračního tábora, tak budované podzemní továrny. Dojde i na historii leteckých neštěstí v kraji. Na závěr jsme si prohlédli hotovou, ale nikdy nepoužívanou podzemní továrnu, kde se měly vyrábět různé zbraně, díly letadel, náboje. Samotná prohlídka je velmi dlouhá, cca tři hodiny.

Rabštejn

Výlet po exkurzi

Ze Staré Olešky k Děčínu a zpět
trasa:	Stará Oleška-Janská-Markvartice-Horní Habartice-Dolní Habartice-Benešov nad Ploučnicí-Březiny-Folknáře-Ludvíkovice-Nová Oleška-Stará Oleška
délka:	35.6 km
převýšení:	694 m
mapa:	1:75 000	1:40 000
profil:
projeto:	06.07.2016
GPX záznam:

Exkurze skončila a my vyrážíme na výlet. Nebe je zamračené, když jsme byli v podzemí, pěkně sprchlo. Protože už je po dvanácté hodině, někteří umírají hlady. Hledáme tedy hospodu. Projíždíme nekonečným souvsím Markvartice, Horní a Dolní Habartice. A nic. Ani ťuk. Někteří mají z hladu vidiny, nedá se nic dělat, musíme dál. Dojeli jsme až do Benešova nad Ploučnicí a v hotelu U jelena jsme se konečně chytli. Protože odbyla třetí hodina po poledni hrozilo, že hospoda bude vyjedena; v tom případě bych nechtěl vidět, co by se dělo dál. Asi by sežrali servírku. Naštěstí měli papu pro všechny. Ještě pivo a jedeme dál. Kolem Ploučnice do Děčína, který jsme jen okrajově lízli a pak ve vražedném vedru šlapeme do Ludvíkovic, do největšího kopce, co jsme letos zažili. Protože jsme borci, zvládli jsme to. Pak ještě kopec v Nové Olešce a jsme v táboře a hurá na pivo...!

4. den

Lucka si dnes dala pěší výlet. V nemocnici rentgenem zjistili, že pacinka není zlomená, ale dnes má naordinovaný kolový klid.

Lucka má samostatný výlet

Den pátý :: 7.7.2016

Ze Staré Olešky na Chřibskou a přes Kytlici zpět
trasa:	Stará Oleška-Nová Oleška-Srbská Kamenice-Jetřichovice-Rynartice-Chřibská-Kitlice-Česká Kamenice-Janská-Stará Oleška
délka:	45.1 km
převýšení:	903 m
mapa:	1:75 000	1:40 000
profil:
projeto:	07.07.2016
GPX záznam:

Díky za každé nové ráno! A je tu pátý den našeho letošního kolování. Čeká nás trochu těžší cesta, ale o to krásnější. Počasí nám přeje, jedeme opravdu krásným krajem. V Chřibské v hotelu Radnice dáváme gáblík. Včera jsme si mysleli, že horší kopec než do Ludvíkovic nás nemůže potkat. Chyba, může. Stoupání z Krásného pole na Malou Tisovou má takové grády, že někteří litují, že se tak dobře najedli. Ovšem, co nás nezabije, to nás posílí. Všichni jsme to zvládli a teď už jenom jízda z kopce a nebo po rovině. Proložené malé kopečky nestojí za zmínku. V České Kamenici na náměstí jsme se rozprchli a kocháme se samostatně. Já se šel pokochat s 12° iontovým nápojem.

Říká se, že chlap má nárok na jednu ptákovinu denně. Protože jsem se celých pět dní držela měl už ptákovinový absťák, vymyslel jsem zpestření závěru cesty. Do tábora pojedeme po žluté turistické kolem potoku Olešnička. Ti, co tuto cestu prošli pěšky, varovali, že není tak úplně sjízdná. Dal jsem tedy na výběr. Všichni až na Frantu řekli NE a jeli po naplánované cestě (Za Zuzanku jsem rozhodl já). No, bylo to dobrodružství. Bahno po kolena, ale mě se to líbilo! Kdyby Zuzančina roztomilá kukadla metala lasery, byl bych asi desetkrát mrtev. Vyslechl jsem si nějaké nelichotivé řeči o mé inteligenci, kletby "...že já kráva tě vůbec poslouchám..." a zaregistroval slova, která Zuzanka snad v životě nevyslovila! Když jsme dojeli k rybníku, kola jsme odstrojili a celé ponořili do vody. A několikrát po sobě aby se těch několik desítek kilo bahna spláchlo. Prostě jsme si užili rojeníčka!

5. den

Den šestý :: 8.7.2016

Ze Staré Olešky na zámek do Horní Libchavy a zpět
trasa:	Stará Oleška-Česká Kamenice-Prysk-Polevsko-Nový Bor-Skalice u České Lípy-Horní Libchava-Nový Oldřichov-Kerhartice-Veselé-Stará Oleška
délka:	51.2 km
převýšení:	963 m
mapa:	1:75 000	1:40 000
profil:
projeto:	08.07.2016
GPX záznam:

Všechno jednou končí, bohužel i ty nejbáječnější věci. Poslední výlet. Svítí slunce, je teplo, mraky skoro žádné - ideální den na výlet. Cesta je docela zábavná. Včera jsme si mysleli, že jsme na trase měli opravdu nejhorší kopec. Cestou z Polevska jsme zažili černou můru cyklistů. Kopec o sklonu místy kolem 45° s naprosto rozbitým povrchem. Takovou kvalitu krytu vozovek jsme zažili loni v Polsku. Na druhou stranu to bylo krásné! Kde jsou hranice lidských možností? Asi někde v nekonečnu.

Zoceleni neuvěřitelně nepohodlným kopcem si vychutnáváme sjezd do Arnultovic. Opět hrajeme naši oblíbenou hru: Kdo první najde hospodu. Míjíme jednu za druhou, která buď

1. je zavřená
2. nemá dostatek porcí
3. dle místních vaří na hovno
4. nelíbí se nám
5. má nevstřícnou obsluhu (...jééé vás ale je...no nevím...)

[size=14]Přijatelnou hospodu nalézáme ve chvíli, kdy reálně hrozí vzpoura a defenestrace, telefonáty na linky důvěry o týrání nebohých cyklistů a podobné kratochvíle z hladu. [/size]

Nepokoje jsou zažehnány. S plnými břichy a doplněnými 12° ionty je pohled na svět daleko veselejší. Je hezky až vedro. Z kopečka a po rovině vjíždíme do Horní Libchavy, kde nás čeká zajímavý zámek s venkovní expozicí jednoho trochu švihlého cestovatele. Jsou zde vystaveny různé artefakty z jeho cest po světě. Když jsme se nabažili, stavili jsme se u vyhlášeného stánku ICE DRIVE s mnoha druhy zmrzliny. Zchlazeni se vydáváme na další cestu. Najíždíme na cyklostezku Varhany, kterou tentokrát projedeme celou až do Nového Oldřichova. Cesta pěkná, ale trochu do zblbnutí. Pořád mírně do kopce, šlapat a šlapat a šlapat a... šlapat. Jenže my, zocelení a tvrdí vše dáváme s prstem v nose a ještě se nám to líbí. No, zbývá posledních pár kilometrů a konec zvonec.

Jako rozloučení jsme tentokrát vymysleli návštěvu hospody "Na konci světa", která se specializuje na specialitky z bramboráků. Sesedli jsme se do pár aut a vyrazili. Hospoda je na malebném místě s krásným výhledem, obsluha se umí pěkně předklánět a nosí trička s velkými výstřihy, pivo ujde a bramboráky jsou luxusní. Hezké zakončení!

6. den

Co říci na závěr? Šest dní, šest výletů, kopec srandy, kýta z prasátka, oslava kulatin a veliká pohoda. I když se zdálo, že letos překonáme všechny statistiky, nepodařilo se! Sice jsme ujeli v průměru nejvíce za den, průměrné převýšení bylo menší než rekordní v Borové u Poličky. Ale co, nejsme žádní olympionici abychom překonávali rekordy, že?

celkem ujeto:	265,50 km
celkové převýšení:	5 422 m
Ø ujeto za den:	44,25 km
Ø převýšení na den:	904 m
Ø převýšení na 1 km:	20,42 m