Letos jsme naše už tradiční "Romantické pohyby" zahájili ve Šluknovském výběžku, v malinké vesničce Brtníky. Ubytování jsme byli v roztomilém penzionku s krásnou zahradou. Termín 15.6.-18.6., na přelomu jara a léta. Před rokem jsme byli s Veselou společností v kempu Česká brána "pod" Českým Švýcarskem (viz. reportáž) a moc se nám tam líbilo, řekli jsme si, že "nad" Českým Švýcarskem to bude také príma. A bylo...

Den první - rozjezd :: 15.6.2017

Z Brtníků přes Krásnou Lípu do Doubic a zpět
trasa:	Brtníky-Staré Křečany-Zahrady-Krásná Lípa-Doubice-Kyjov-Dlouhý Důl-Vlčí Hora-Brtníky
délka:	25.97 km
převýšení:	524 m
mapa:	1:75 000	1:40 000
profil:
projeto:	15.06.2017
GPX záznam:

Popis trasy a fotky (klikni a rozbalí se!)

Na cestě uvidíte

---

Ráno raníčko Kolářovi vstali, zabalili a těsně před jedenáctou hodinou vyrazili. Cesta byla pohodová a ve 12:45 jsme na místě, v Brtníkách. Paní domácí nebyla přítomna, ale pověřila příjemnou blondýnu, která nám ukázala chaloupku, náš pokoj a sdělila, že tu asi budeme sami. Hurá! To bude dobré. V klidu jsme vybalili, ubytovali se, převlékli, vyčurali a vyrazili na první asi pětadvacetikilometrovou trasu.

Hned jedeme do kopce. Abychom si nemysleli, že jsme tu na brigádě. Staré Křečany, pak Zahrady - zde jsme hledali tzv. Geologickou zahradu; nakonec ji našli, ale trochu nás zklamala. Je to taková sice pěkně, ale jenom upravená zahrada, žádné šutýrky, jen naučná tabule. Pokračujeme po žluté turistické až na křižovatku, kde bývala obec Skřivánčí Pole. Odbočujeme směrem na Krásnou Lípu.

N náměstí v Krásné Lípě je pivovar Falkenštejn. Ochutnal jsem polotmavý a světlý ležák. Docela mňamka. Z Krásné Lípy jedeme kolem z hřbitova, kde si prohlížíme Dittrichovu hrobku a její unikátní kotelnu. Následuje stoupání po červené turistické a pak sjezd po silnici až do Doubic, kde je hospoda a u ní spoustu dřevěných soch. Začíná to Křemílkem a Vochomůrkou, pokračuje okřídleným koněm, harpií, Sněhurkou s trpaslíky a spoustu jiných. Jako perličku si prohlížíme výstavku několika obrněných transportérů v čele se sochou Klementa Gottwalda. Výstavka je oplocena a na pletivu visí několik dobových komunistických cedulí typu "Buduj vlast, posílíš mír". Mezi sochami nalézáme veliký kulatý stůl se židlemi - jak jinak, dřevěnými - , kde se usazujeme na gáblík. Zuzanka vybalila obložené semínkové bagetky, mrkev, jablíčko, z hospody jsem si přinesl malou plzeň, no chybí nám něco? Ne!

Po jídle stoupáme po silnici do Kyjova, kde za vesnicí míjíme další pěknou hospodu Kyjovská terasa. Protože jsem napapaní, nabumbaní, hladina piva je v normě, Zuzanka nechce kafe, pokračujeme dále do pěkného kopce. Míjíme malebné chaloupky s unikátními štíty obloženými břidličnými "dlaždicemi", které vytvářejí roztodivné geometrické vzory. Už nám zbývá jenom kousek a jsme "doma".

Připravujeme večeři. Vynesli jsme si na zapadající sluníčko naši nově koupenou elektrickou pánev a začali na ní vařit. Otevřeli jsme si k tomu vínko, Zuzanka bílé a já červené. Grilujeme na pánvi, maso, cukety, mrkev, postupně ujídáme, popíjíme a nasáváme poslední paprsky slunce. Den se vydařil.

1. den - rozjezd

Den druhý :: 16.6.2017

Z Brtníků přes Krásnou Lípu do Chřibské, Doubic a podél hranic zpět
trasa:	Brtníky-Staré Křečany-Krásná Lípa-Horní Podluží-Chřibská-Doubice-Brtníky
délka:	49.9 km
převýšení:	975 m
mapa:	1:75 000	1:40 000
profil:
projeto:	16.06.2017
GPX záznam:

Popis trasy a fotky (klikni a rozbalí se!)

Na cestě uvidíte

---

Od rána se honí mraky. Nevadí, nejsme z cukru, zimní výbavu s sebou a jedem. Vyrazili jsme sice trochu později než jsme plánovali, asi v půl jedenácté. Stejně jako včera začínáme do kopce. Alespoň se zahřejeme. Pokračujeme přes Panský, Staré Křečany, kde sice odbočujeme stejně jako včera, ale pak se dáváme po cyklo 211 až dojedeme na křižovatku se žlutou turistickou. Stejně jako včera. Odbočujeme ale jinak a jedeme krásným lesem až do Krásné Lípy. Krátká zastávka v pivovaru Falkenštejn, kde si dávám černou 14°. Dal jsem ochutnat Zuzance, chutnala jí. Sháním novou propisku na psaní deníčku a nádobky na čočky. Neuspěl jsem ani v jednom. Najednou nebe zčernalo a začalo krápat. Během několika vteřin se rozpršelo, přímo rozlilo a my zdrháme do nějakého úkrytu. Za divokého slejváku skákáme do podloubí, kde je otevřené okýnko cukrárny. Zuzanka si dává kávu, já (asi po roce) zmrzlinu - míchanou vanilkovo-čokoládovou. Venku se žení čerti a vylévají u toho kýbly vody. Než jsme dopili kafe a dolízali zmrzlinu, je po dešti a tak jedeme dál. Potkáváme dvojici cizinců také na kolech, asi Němců, se kterou se na několika dalších kilometrech stále míjíme. My sice jedeme rychleji, ale každou chvíli stavíme abychom si něco prohlédli, vyfotili a tak. Odbočili jsme ke Třem pramenům kde jsem očekávali kyselky, ale jedná se o obyčejnou pramenitou vodu.

Jedeme dále krásnou cestou, krásným krajem, míjíme roztodivné, ale krásné chaloupky. Blížíme se do Chřibské. Nejdříve Horní Chřibská, která je poněkud zabžoudlá a přechází v Chřibskou, kde se stavíme v příjemné hospůdce Na křižovatce. Já doplňuji ionty a dávám si docela dobrý 12° Březňák a Zuzanka na zahřátí čaj. Dopijeme a pokračujeme na náměstí, kde jsme loni s Veselou společností obědvali v hospodě Radnice. Skočili jsme si k místním Vietnamcům pro mrkev a začalo znovu krápat. Trvalo to naštěstí krátce, my byli schovaní pod převisem střechy. Po dešti jedeme dál a kopírujeme trasu z loňska. U Chřibského hrádku ovšem nezabočíme k hospodě Tokáň, ale pokračujeme rovně po silnici až do Doubic, kde stejně jako včera stavíme u dřevěných soch, Zuzanka u kulatého stolu rozbaluje gáblík, já si s hospody přinesl 12° ionty a stylově stolujeme. Zuzanka si natrhala kopřivy, část si nacpala rovnou do pití a část si veze "domů". A dokonce se na nás celou dobu smálo sluníčko.

Napapaní, napojeni, vysluněni pokračujeme do lesů na německou hranici. Cesta je pěkná, do kopce, z kopce, do kopce a pak z kopce a tak pořád dokola. Koukáme do Německa, jedeme kolem romantických skal. Najednou se cesta mírně zvedá, je hrubě kamenitá a jede se hůře. Zuzanka se s tím docela prala, ale statečně jela a jela. Po pár kilometrech jsme odměněni slušnou asfaltkou a už jsme v Kopci a vidím hospodu U Oty, kde mají několik druhů piva ze Svijan. Vybral jsem si Černou kněžnu a moc jsem si pochutnal.

Večeříme na dvorečku pod převisem střechy a koukáme se na déšť. Jídlo na naší nové elektrické pánvi se opět povedlo a víno bylo tak dobré. Jenom ten zpropadený déšť. No, uvidíme zítra...

2. den

Den třetí :: 17.6.2017

Z Brtníků do Šluknova a 2× do Německa a zpět
trasa:	Brtníky-Staré Křečany- Šluknov-Rožany-Sohland an der Spree-Lipová-Vilémov-Mikulášovice-Hinterhermsdorf-Zadní Doubice (přechod)-Brtníky
délka:	49.1 km
převýšení:	1079 m
mapa:	1:75 000	1:40 000
profil:
projeto:	17.06.2017
GPX záznam:

Popis trasy a fotky (klikni a rozbalí se!)

Na cestě uvidíte

---

Probudili jsme se pozdě, asi ve tři čtvrtě na devět. Do zatažené oblohy a do zimy. Vybalujeme zimní výbavu; ještě, že jsme si ji s sebou zabalili. Dnes budeme celkem 4× přejíždět hranici s Německem. Stejně jako včera, vyrážíme kolem půl jedenácté. Teplota se trochu zvedla, mraky trochu rozfoukaly, už nejsou tak tmavé a hrozivé. Vyšlápli jsme obvyklý kopec na Panský. Na kraji Starých Křečan odbočujeme směrem na nové Křečany a Šluknov. Do kopce. Protože je pořád zima, tím stoupáním jsme se pěkně zahřáli. Následuje několikakilometrový sjezd, prakticky až do Šluknova. Sjeli jsme až na náměstí, které je trochu oprýskané. Prolezli jsme otevřené krámky (v drtivé většině Vietnamci - co by venkov bez nich dělal) a já konečně sehnal nádobku na čočky. V místní lékárně byla hodná paní magistra a protože je nádobka samostatně neprodejná, vyndala ji z jednoho balení roztoku na čočky a darovala mi ji.

A jedeme dále. Odbočili jsme na cyklo 211 a podél potoku až do Rožan, které jsou na hranicích s Německem. Vidíme zde "malý pohraniční styk" v praxi. Hordy Němců, celé rodiny, si přijedou nakoupit levné fafe a chlast a za babku se najíst do hospody jejich tradiční jídlo - šnicl s hranolky. Sedíme v restauraci U Potoka, kde jsme jediní česky mluvící hosté. Ani to pivo mi nechutnalo. Pryč vodsaď!

Nasedáme na kola a šlapeme kolem vietnamských stánků, které jsou narvané květinami. A opět - nepotkáte česky mluvícího člověka. Jakmile překročíme hranice, je klid. Jedeme kolem upravených německých chaloupek, míjíme trávníky ostříhané podle šuplery. Najednou jsme zase v Česku a frčíme do Lipové. Na začátku vísky si fotím nějakou rozpadající se fabričku a ptám se místního důchodce, co že to bývalo. Rozpovídal se a já se dozvěděl, že před válkou to byla konzervárna, za války se tu dělalo ovocné víno, po válce se znova vyráběly konzervy a pak to komunisti zabavili a přidělili státnímu statku. Zemědělci bývalou fabričku vybydleli a po revoluci se téměř ruiny rádi zbavili. Střídali se různí majitelé, kteří budovu vždy o další kousek zdevastovali až to získali nějací cikáni, kteří vyřezali veškeré železo a barevné kovy - prý i nějaké unikátní litinové schodiště. Netrvalo dlouho a milá fabrička se definitivně rozpadla. Pak jsme si povídali kde jsme všude byli a děda byl nadšený jak jezdíme po vlastech Českých. Nakonec nám poradil hospodu se třemi druhy piv, která se shodou okolností nachází na naší trase, směrem na Vilémov. Jmenuje se "Vinárna U Lípy". Když jsme k ní dorazili, srdce zaplesalo, že takové hospůdky ještě existují. U venkovní zahrádky se ve výběhu pasou dvě ovce, okolí je příjemně kutilsky upravené, personál přívětivý, výběr piva víc než dostatečný. Dal jsem si 12° Bakaláře za studena chmeleného - moc dobré. Zuzanka si dala kafíčko. Je tu moc příjemně.

Další cesta vede do Michalovic. Dívá se na nás sluníčko, hned je všechno veselejší. Michalovice nic moc. Neupravenov a cikánov. Honem pryč. Cestou jsme narazili na koupaliště, které samozřejmě bylo prázdné, ale otevřené. Respektivě byly otevřeny vstupní vrata a my do nich drze vjeli očekávajíc nějaký bufet, kde si budeme moci rozbalit náš gáblík. Bufet byl, nějaká slečna v něm uklízela a byla moc hodná, protože stačilo udělat psí oči a prodala mi pivo. Sice jen lahvovou Plzeň, ale jsem rád i za ní. Z krátkého hovoru jsme zjistili, že slečna je dcera majitele, který na koupališti něco kutil. V příjemném prostředí jsme se najedli a znovu do sedel a po druhé dnes do Německa.

šlapeme do kopce, do svižného kopce a najednou se přehoupneme přes vrchol a šup! jsme v Německu. Následuje prudký sjezd, ve kterém jsme potkali uřícený německý pár tlačící kola opačným směrem do Čech. Druhý úsek Německem je snad ještě malebnější než ten první. V dáli vidíme typické vápencové rozeklané skály Saského Švýcarska. Jedeme krásnými údolími a lesními cestičkami až jsme najednou zase na hranicích. Překročili jsme je a kousek jedeme jako včera, Zuzanku už jímá hrůza, protože na téhle cestě Zuzanka trpěla. Naštěstí brzy odbočujeme na trochu kvalitnější cestu. Jedeme krásným lesem, pořád lehce stoupáme, ale cesta je kvalitní, jede se dobře. Po několika kilometrech se napojujeme na silnici a po ní je to do Brtníků co by kamenem dohodil.

Už standardně na zahradě grilujeme na elektrické pánvi, popíjíme vínečko. Přisedla si k nám dcera paní domácí, příjemná devatenáctiletá holčina, která stejně jako náš Michal právě odmaturovala a chystá se na vysokou. Pěkně jsme si popovídali.

3. den

Den čtvrtý :: 18.6.2017

Z Brtníků do Šluknova, Rumburka, rozhlednu Dýmník a zpět
trasa:	Brtníky-Kunratice-Šluknov-Království-Rumburk-rozhledna Dymník-Staré Křečany-hostinec u Oty- Brtníky
délka:	37.2 km
převýšení:	617 m
mapa:	1:75 000	1:40 000
profil:
projeto:	18.06.2017
GPX záznam:

Popis trasy a fotky (klikni a rozbalí se!)

Na cestě uvidíte

---

Konečně se ná podařilo vstát brzy a vyráželi jsme v neuvěřitelných 9:35. To se nám dlouho nepodařilo.Jedem stejnou cestou jako vždy, ale nísto do Starých Křečan odbočujeme na Kunratice. A do pořádného kopce. Alespoň jsme se zahřáli, protože sice svítí slunce, ale je zima. Každý kopec jednou končí, skončil i tento a my se řítíme pro změnu z kopce na Kunratice a pak do Šluknova. Na náměstí ve Šluknově u místních Vietnamců kupuji nové Hallsky, sedáme na kola frčíme dál. Před cedulí označující obec Království se Zuzanka nechala vyfotit jako princezna se zlatou pampeliškou na čele. Projeli jsme Království a cesta dál vede krásnými hubokými lesy ař do Rumburku. Z venku jsme si prohlédli Loretu - na prohlídku se nám nechtělo - a hledáme rozhlednu Dymník. Předpokládali jsme, že bude někde na kopci a naspletli jsme se. Dva kilometry celkem ostrého stoupání a pak ješte asi 300 metrů vytlačit kola a konečně jsme u rozhledny Dymník. Samozřejmě chceme na ní, musíme si zakoupit vstupenky. Ještě před výstupem jsme před rozhlednou potkali mladý pár, tatínek si nesl na zádech v sedačce malého sviště. Vzájemně jsme se se Zuzankou ubezpečili, že jsme rádi, že toto období máme již za sebu, protože potomek nebyl zrovna v dobrém rozmaru. Dali jsme se do řeči a navzájem jsme se před rozhlednou vyfotili. Pak jsme společně vylezli na vyhlídkový ochoz, který byl celý zasklen. Abychom mohli fotit, zkusil jsem vyklopit okno, které málem vypadlo. Zuzanka držela a já fotil.

Sjeli jsme zpět těch posledních 300 metrů k hospodě Dymník. Uvelebili jsme se na louce před ní, já si donesl Krušovickou 11° a rozbalili náš gáblík. Spokojeně napapaní a nabumbaní jedeme dále. Po žluté turistické, krásné lesní cestě až na křižovatku Skřivánčí Pole (kde jsme už po třetí), odbočujeme na cyklo 211 a stoupáme ke Starým Křečanům. Chceme si prohlédnout kostel, sjíždíme proto trochu z trasy a jedeme takovou okružní jízdu Starými Křečanami a pak se opět napojujeme na cyklo 211. Chvíli po ní jedeme, pak odbočíme na normální okresku a přes Panský míříme do Brtníků. U božích muk zkoušíme update cesty a zabočujeme na polní cestu, o které jsem věděl, ale ani jednou nepoužil. Jsme v Brtníkách a nám se ještě nechce domů, rozhodli jsme se, že si zajedeme do hospody U Oty na poslední pivo a kávičku.

U Oty se sice mluví spíše Německy než Česky, ale je tu přítulná atmosféra, výčepní si mne pamatuje z předvčerejška a hned mi nabízí Černou Kněžnu. Ne, ne, dám si malé kvasnicové abych mohl okoštovat ještě jedno nějaké jiné. Kvasnicové zasyčelo během několika vteřin a mohu si objednat klasiku - Svijanský máz. Objednal jsem malé, no přinesli mi velké, co se dá dělat. Než sednu za volant, je to dávno pryč. Všechno jednou končí. Dopíjím pivo, Zuzanka kávičku a jedeme zpět do Brtníků. Pomalu a neradi balíme, prohodíme ještě pár slov s paní domácí, která se vrátila z víkendu, já se stačím ještě zranit při nandávání kol na střechu a už je opravdu čas vydat se směrem k našemu skutečnému domovu.

Myslím, že tyto romantické pohyby se velmi vydařily. Ubytování krásné, příroda krásná, ani jednou jsme se nepohádali a všechno šlapalo jak mělo.

4. den

A na závěr trochu statistiky