Letošní naše druhé romantické pohyby se budou konat v lokatitě: Morava, Žďárské Vrchy, Rokytno. Tentokrát jsem našel penzion U ztraceného mládí ve vesničce Rokytno, blízko rybníku Medlov. Zde byla první reminiscence na mládí. Po maturitě jsem v kempu u Medlova strávil se svojí bývalou třídou krásný měsíc nezřízené postmaturitní zábavy. Jenže tu byla i druhá reminiscence. Ve vesnici Samotín vařil pan Tlustoš likér Samotínský vánek. Na jednom výletě se střední školou sem zavítala i Zuzanka a pamatuje si, jak se její spolužáci pod zoufalým dohledem svého třídního učitele tímto likérem ožrali. Spojení U ztraceného mládí, Medlov, Samotínský vánek rozhodlo: jedeme!

Jízda jedna:: 18.8.2017

Z Rokytna do Žďáru nad Sázavou Nového Města na Moravě a zpět
trasa:	Rokytno-Fryšava-Cikháj-Škrdlovice-rybník Velké Dářko-Polnička-Žďár nad Sázavou-Nové Město na Moravě-Rokytno
délka:	53.4 km
převýšení:	877 m
mapa:	1:75 000	1:40 000
profil:
projeto:	18.08.2017
GPX záznam:

Popis trasy a fotky (klikni a rozbalí se!)

Na cestě uvidíte

---

Budíček v 8:15 hod., odjezd v 10:00 hod. Vše jsme zvládli téměř na jedničku. Začínáme po červené (místní značení). Parádní cesta. Nejdřív trochu do kopce a pak sjezd mezi poli - krásné výhledy, pak lesem - kros přes kořeny, velmi zábavná cesta. U rybníku Sykovec je spousta kempů (a nebo jeden obří). Projeli jsme lesem k Medlovu, šlapeme "Šádův" kopec (z vrcholu se Martin Šáda rozjel na Michalově motorce a skončil v rybníku). Ve Fryšavě jedeme nejdříve k jedné hospodě, o které si myslím, že jsme do ní před 34 lety chodili, pak ke druhé a obě jsem si je vyfotil. Vracíme se na trasu a po žluté míříme do lesů. Těsně nad Fryšavou jsme narazili na maliní. Chvíli jsme se pásli, nikde ani živáčka a tak si Zuzanka odskočila a zrovna v tu chvíli se vyrojili cyklisté... Pokračujeme do lesů po modré a zelené turistické značce až do Cikháje. Znovu po modré do Škrdlovic kde si prohlížíme novodobou kapli Cyrila a Metoděje. Základní kámen posvětil papež Jan Pavel II., samotnou kapli vysvětil Dominik Duka. Je to povedená stavba, která má symbolizovat otevřenou knihu a dvěma věžemi věrozvěsty Cyrila a Metoděje. Přesvědčili jsme se, že instalovaný zvon má sílu - z vyzvánění jsme málem ohluchli. Ze Škrdlovic po červené jedeme k rybníku Velké Dářko. Zastavili jsme u prvního bufetu, já žízniv si dal pivo, které bylo mimořádně hnusné. Naštěstí se šla Zuzanka rozhlédnout po okolí a po chvíli se vrátila s tím, že jsme zastavili u toho nejhoršího bufáče v okolí. S radostí a gustem jsem pivo vylil a kvapem spěchám k bufetu Na Hrázi, kde si dávám pivo, které se dá pít. (Havlíčkobrodskou 12° Rebela a pak ještě malou 10°) Zuzanka si dala kafíčko a koupel v rybníku. Příjemně jsme se občerstvili a pokračujeme do Žďáru nad Sázavou. Cestou mimo jiné míjíme sousoší lva a orlice. Lev je otočen do Čech a orlice na Moravu. Uvědomil jsem si, že jsme právě na hranici mezi Čechami a Moravou.

žďár nad Sázavou. Spoustu Santiniho staveb. Viděli jsme mimo jiné Dolní hřbitov a klášter-zámek; ten jsme viděli ze všech možných stran z okružní jízdy kolem Konvetského rybníku. Třešničkou na dortu byl poutní kostel sv. Jana Nepomuckého. Kulturní památka, která je naprosto oprávněně na seznamu UNESCO. Santini, to je takový malý Gaudí. Na jeho stavbách snad není rovná hrana. Říkalo se o něm, že při navrhování používal jenom kružítko. Čeká nás cesta do Nového Města na Moravě. Navázali jsme na cyklostezku č. 19, což je dost hlavní silnice a míjí nás jedno auto za druhým. Kdo mohl vyznačit cyklostezku po takhle frekventovanou silnici! Naštěstí po pár kilometrech sjíždíme na obyčejnou okresku. Projíždíme Veselíčko, kde v místním hostinci je unikátní starý orchestrion prohlášený za kulturní památku. Hospoda bohužel měla zavřeno, orchestrion jsme bohužel in natura neviděli - pouze na obrázku před onou hospodou. Začínám trpět nízkou hladinou piva a spolu se Zuzankou máme hlad. Jenže v další vesnici Slavonicích stejná písnička - hospoda je, ale zavřená. Zuzance se začíná chtít čůrat. Krize postupuje. Ještě pár kilometrů vydržíme. Před Petrovicemi na kraji lesa konečně zastavujeme, venčíme se a pak rozbíjíme tábor na piknik.

Nové Město na Moravě. Je kolem půl páté, vedro jako v peci. Objíždíme náměstí, kostel sv. Kunhuty, který má působivá sgrafita od akademického malíře Karla Němce. Blízko kostela je zámek. Všechno jsem to vyfotil a šup na pivo do penzionu U Pasáčka. Jen jsme opřeli kola o "plot" zahrádky, vyběhla kyprá a bodrá moravanda a "sprdla" nás, ať kola dáme do stojanů. Protože byla jinak milá, poslušně jsme kola přaparkovali na dané místo a objednali si (konečně!) pivo. Zuzanka kafe a mattonku. Vedro nepolevuje, naopak se mi zdá, že stoupá. Místo pece si připadám jako v pekle. Čeká nás dlouhé stoupání až do Rokytna. Oba jsme se kousli a šlapeme a šlapeme a šlapeme. No a najednou... jsme doma!

Vykoupali jsme se, já si dal Ferdinanda 13° Sedm kulí a stejně jako včera jdeme vařit na zahradu. Večeře byla luxusní. Kuřecí maso+cuketa+hermelín+malé kukuřice (natrhané cestou)+rajčata+okurka+chléb. K tomu dobé víno... Opět se ptám: Co více si přát?

Paní Slámová nás pozvala na zábavu, kterou organizovali místní hasiči. Po krátkém váhání jsme se rozhodli, že půjdeme. Těsně před naším odchodem přijeli domácí, pozdravili jsme se, paní domácí se omluvila, že ve čtvrtek nebrala telefon. Oba jsou milí. Za tmy jsme dorazili na zábavu, zaplatili, dostali jsme papírové náramky a zapluli do zvuků ryčného bigbítu místních mladíků. Hráli docela dobře a s vervou. Paní Slámová prodávala v kiosku chlast, přivítala nás: "Jééé, tak jste nakonec přišli...!" Později dorazili i domácí. Dobře jsme si popovídali. Nevydržel jsem a jdu si objednat nějakou muziku. Deep Purple mládenci neumí, ale co takhle Pink Floyd? Po chvíli s přehledem zahráli "Another brick in the wall" v úpravě americké metalové kapely Korn. To byl nářez! Když domácí zjistili, že hrají na mé přání, hned navrhli tanec. Tak jsme si zatrsali! Jako za mlada a bylo to moc príma!

Kronika 2. dne