Jako každý rok, Zuzanka k narozenínám dostala další romatické pohyby. Protože má ráda hory, zvolili jsme ty Orlické. Apartmán v Říčkách vypadal dobře, umístěný v jednom z nově postavených apartmánových domů. Před odjezdem oba bojujeme s lehkou virózou, Zuzanka dobírá antibiotika a já měl den před odjezdem zvýšenou teplotu.
Vyrážíme brzy dopoledne, abychom stihli jeden výlet a kolem jedné hodiny odpoledne vyrážíme na trasu.

Den druhý :: 1.8.2022

Z Říček do Orlického Záhoří a přes Polsko, Neratov a Rokytnici zpět
trasa:	Říčky-Orlické Záhoří-Mostowice-Neratov-Rokytnice v Orlických horách-Říčky
délka:	48.8 km
převýšení:	909 m
mapa:	1:75 000	1:40 000
profil:
projeto:	01.08.2022
GPX záznam:

Popis trasy a fotky (klikni a rozbalí se!)

Na trase uvidíte

---

Čeká nás etapa s největším převýšením. Oba jsme se vzbudili vyspinkaní do růžova a v sedm hodin jsme jak rybičky. Venku je zataženo a celkem chladno. V půl desáté jsme se konečně sbalili a vyrážíme. Hned jsme se navzájem ztratili. Nejdříve čeká Zuzanka neví kde, pak čekám já, ale vše dopadlo dobře, našli jsme se a vyrážíme na první vrchařkou prémii. Těsně pod vrcholem potkáváme pertu na koních. Po desetikilometrovém stoupání jsme na Pěticestí a jedeme pět kilometrů dolů do Orlického Záhoří, kde byla naplánovaná hospoda, ovšem dopadlo to jako vždy, hospoda je zavřená. Míříme do Polska. Přejeli jsme Divokou Orlici a jsme v Mostowicích. Jedeme po silnici lemující státní hranici, víceméně lehce z kopce a za chvíli znovu přejíždíme Divokou Orlici a jsme v Neratově. Od poslední návštěvy, kdy jsme tu byli s Veselou společností (viz článek Orlické hory křížem krážem 2015) přibyl tu pivovar Neratov, apartmány a hospoda, která byla (jak jinak) zavřená. Před pivovarem byla "zahrádka" s výčepem a tak jsem mohl ochutnat místní 11° Prorok a Zuzanka místní grepovou limošku. Nejdříve se ofrňovala, nakonec prohlásila, že je to dobré a vše vybumbala. Po letmé prohlídce kostela, jedeme dále. Narozdíl od minulé návštěvy, jsme cestu po modré s názvem "Stezka Českem" nalezli hned. Co nás čekalo, jsem si ovšem nepamatoval. Cesta je strmá, stoupání místy 19%, kamenitá, opravdu to nešlo vyšlapat. Chvíli tedy tlačíme, chvíli zase jedeme, hrůza! Přežili jsme a byli jsme odměněni krásným výhledem.

Sjeli jsme k pevnosti Hanička, která je dnes (v pondělí) zavřená. Vyfotil jsme si střeleckou pevnost a jedeme dále. Fičíme z kopce až do Rokytnice v Orlických horách. Vybraná hospoda má, jak jinak, zavřeno, pokračujeme na náměstí T. G. Masaryka a našli jsme azyl v hospodě penzionu Rampušák. Jsme hladoví, Zuzanka se cpe šopským salátem a já si pochutnávám na orlickém kyselu. Počasí není nic moc, pod mrakem, občas sprchne. Jakmile vykouklo sluníčko, platíme a vyrážíme na posledních deset kilometrů. Jedeme opět Julinčiným údolím. Dnes se zdá poněkud nekonečné. Alespoň jsme měli rozptýlení v podobě dvou zmatených turistek, které se ptaly kudy do Říček. Samozřejmě, že si to rázovaly opačným směrem. Zuzanku z vděčnosti roztlačily.

Uf! Kobečně jsme doma. Sprcha, pivo, pivo, pivo... Večeři Zuzanka vykouzlila luxusní. Noky se špenátem a slaninou.

2. den v obrazech