Věhlasný Závod Míru se přestěhoval do Kanady! Do České. Tento rok bude Delší, Lepší a Vůbec. V termínu 30.6. - 7.7.2007 se závodníci vydali porvat s českokanadskými kopci. Training Camp byl rozbyt nedaleko Jindřichova Hradce u malebného Ratmírovského rybníku s malebným jménem "Relax camp Slunečnice". Letošní kolistické teamy: Holinský Jedlíci, Skuhra Panters, Yellow Kolars, Big Knob, Karáskovy Ryby, Smoldovo komando, Sriencovi jeleni, Helča Slivovice Team, Renata Star and His Boys a Novice Lucka and his girls. A tento rok čekalo na závodníky překvapení...!

30.6.2007 - příjezd

Závodníci se sjížděli jako šváby na pivo. Kolem druhé hodiny dorazili Kolářovi a měli právo první noci, tedy výběru chatky. V zápětí se z lesa vynořila Renata and his boys. Další přibyvší byli Holíci a pak se to nějak všechno slilo, protože v místní hospodě čepovali moc dobré pivo a nápoj RH+, který byl pokřtěn jako biokrev (jinak také krvesaj). Nad lahodným mokem se probíraly všechna možná a nemožná témta související s nadcházejícími výkony i témata neouvisející s ničím. Ale protože všechno souvisí se vším...

Oslava příjezdu se jednoznačně vydařila. A všechno se vydařilo. Bagáž se nepostrácela, kola byla zaparkována, prostě všechno proběhlo jak má a pivo bylo fakt dobrý...

Jo, ještě něco. Tento rok máme i hlídače. Jmenuje se Indy, jsou mu čtyři měsíce a je to německý ovčák.

Příjezd do Relax campu Slunečnice

1.7.2007 - 1. etapa

Kolem Člunku a Kačležského rybníku	42,87 km
mapa trasy	profil trasy

Ráno kupodivu všichni vstali, připravili výstroj i výzbroj a 1. etapa mohla být cca v 10 hodin zahájena. Cesta do Kunžaku proběhla bez závad a defektů, ale pěkně do kopce. Po krátké přestávce na doplnění sil se peloton opět vydal na cestu. Novicka Lucka vyrazila dříve aby nás nebrzdila, několik nedočkavých dětí se za ní vydalo a všichni zabloudili. Poněkud nervózní situaci zachránil "Klidná síla" Jirka H., který se rozjel na stíhací jízdu za nedobrovolnými uprchlíky. Ovšem bez mapy. Pomocí bezdrátového spojení mobilních operátorů (poděkování T-Mobile, O2, Vodafone)se nakonec Jirka H., uprchlíci a hlavní peloton setkal Na Jitrách.

V Kaprounu byla další přestávka na doplnění živin, tekutin a piva. Někteří měli jazyk až na vestě a někteří až na trenkách.

A jedeme dál. U Kačléžského rybníku byla koupačka. V Kačlehách jsme potkali Romana a hned byl důvod k napití. Hospoda sice nebyla, vystačili jsme si s krámem se smíchaným zbožím. U Hospříze jsme narazili na Smoldu s přívěsným kočárkem, kde si hověl jeho nejmladší potomek. A byl další důvod k napití. Zastavili jsme v místní hospodě a trochu si dali do nosu. A pak už bylo jen pár kopců a peloton zdárně dorazil do cíle. Žádné ztráty nebyly, nikdo nevzdal a tak se první etapa vydařila.

Večer jsme trochu popili v místní hospodě.

1. etapa

2.7.2007 - 2. etapa

Do Velké Lhoty a zpět	40,09 km
mapa trasy

Ráno byli všichni čerství a tak jsme asi v 10 hodin už byli v sedlech a vydali se směrem na východ. Cesta byla dost náročná. Do Velké lLhoty to celkem šlo i když sem tam nějaký kopec a celkem byla zima. Funěl studený vítr a slunce se před námi schovalo a odmítalo vylézt. Od Velké Lhoty, nejvýchodnějšího bodu dnešní etapy, to začalo. Do kopce, z kopce, do kopce a tak pořád do kola. I nějaké to brblání bylo slyšet, ale vcelku byli všichni závodníci stateční. V Olšanech jsme konečně narazili na fungující hospodu. I když hostinský kvůli nám otevřel o čtvrt hodiny dříve a moc nabídek k jídlu neměl. Ale hlavně bylo pivo. A zde jsme se také dočkali velké události. Nejmladší Smolda vozící se v přívěsném kočárku se skoro po týdnu vykakal! (viz fotodokumentace)

Z Olšan do Jalovčí jsme málem zabloudili. Čelo pelotonu špatně odbočilo a začalo peklo. Kopec, který následoval byl skutečně výživný, slabší jedinci sesedali z kola, jiní začali nadávat. Naštěstí po několika desítkách metrů vražedného stoupání nás zachránil satelitní systém GPS a navigační program (poděkování firmě PlanStudio), který odchylku z trasy odhalil. Vedení závodu si oddychlo, protože mu hrozlio minimálně ukamenování. Protože se na to přišlo podívat i sluníčko a vydrželo se na nás koukat téměř po celý zbytek cesty, vše bylo zapomenuto a nastalo kochání krásnou okolní přírodou.

Další zastávka na občerstvení byla v Kunžaku, kde závodníci vyplenili místní supermarket.

Večer opět bylo nějaké to posezení nad chmelovým vývarem, biokrví a dalšími pochutinami.

2. etapa

3.7.2007 - 3. etapa aneb české prase v Kanadě

Světe div se! Od rána svítí slunce a je teplo! Dnes čeká závodníky jen krátká etapa zakončená koupáním v nedaleké pískovně Pískárna. A pak prasečí hody. Ale po pořádku.

Koupačka v Pískárně se vydařila, stejně tak cesta na ní. Ovšem cesta zpátky byla z jiného soudku. Pouze pro znalce a milovníky pěší cyklistiky. Kuchařské družstvo (Viktor a Luboš) vyrazilo od pískovny dříve s tím, že vyzkouší kratší cestu zpět po turistické červené značce. Cestou mělo dát echo, jak to vypadá. No, červená byla moc malebná, ale obtížně sjízdná. Přes cestu byly popadané stromy, mnohde se muselo slézt z kola přenést ho, přeskočit potůček, kmen... Mobilotelefonní komunikace trochu selhala, došlo k informačnímu šumu a tak se zbytek pelotonu vydal ve stopách kuchařského družstva.

Kuchařské družstvo se zatím věnovalo přípravě prasátka. Vepřík už byl v campu (o což se postaral přímo šéf pan Russ - objednání u místních zemědělců, naložení u místního řezníka a dovoz). Při přípravě ještě zdatně sekundoval pravá (levá?) ruka pana Russe a tak se prasátko už kolem druhé hodině po obědě hřálo nad plameny. A zbývala velmi odpovědná práce hlídání, mašlování a přikládání.

Vepřík se hřál na ohni, peloton se zatím zahříval a dohříval na červené turistické značce. Když se zpěněný dokodrcal do campu, opět málem došlo k ukamenování vedení závodu. Při pohledu na opalujícího se pašíka, který mezitím získal pěknou barvičku, bylo vše zapomenuto a dostavil se Pavlovův reflex. K večeru došlo k prvnímu ořezávání. Renata si vzpomněla na to, že vystudovala průmyslovku technologie masa, chopila se řeznického náčiní a přesně chirurgickými řezy oddělovala jeden plátek z pašíka za druhým. Krátce po setměním začalo pršet. Odtáhli jsme gril z vepříkem pod střechu a Renatin koncert pokračoval až zbyly jen kosti. To už pivo a jiné tekuté pochutiny tekly proudem.

Během odpoledne v zátiší s opekájícím se prasátkem proběhla ještě jedna významná událost. Jak už bývá tradicí jedna závodnice z klanu Kolářů slaví uprostřed Závodu Míru narozeniny. Letos to byly, tuším, osmadvacáté. Jen nevím kolikáté výročí...

3. etapa aneb české prase v Kanadě

4.7.2007 - Výlet do Telče

Od rána prší a prší a prší. A je hnusně a zima. Závodníci tedy nasedli do aut a vydali se na výlet do Telče. Telč je opravdu hezké město. Prohlédli jsme si náměstí, místní zámek, kde si někteří zastříleli z luku. Někteří si výlet ještě prodloužili až do Slavonic.

Večer se dojedlo to, co zbylo z prasátka. A bylo toho kupodivu dost. Dostalo se na všechny. Někteří závodníci se docela pěkně rozveselili - viz fotodokumentace.

V Telči

5.7.2007 - 4. etapa

Na Landštejn	32,0 km
mapa trasy	profil trasy

Sice přestalo pršet, ale zima je jako na podzim. Dnes nás čeká etapa na zříceninu hradu Landštejn. Nejdříve jsme se na kolech přiblížili na nádraží v Ratmírově, kde jsme nastoupili do parního vláčku, který nás dovezl po úzkokolejné trati do Kaprounu. Cestou jsme míjeli místo, kde byl z vlaku vyhozen Jára Cimrman a kde má i pamětní desku

Jen jsme vylezli z vlaku, začalo pršet. No co, vybalili jsme pláštěnky a jeli dál. Ten nahoře viděl, že se ho nebojíme, tak se na to po chvíli vykašlal. Přes Klenovou a Blato jsme krásnou přírodou dojeli až do podhradí Landštejna. Zde jsme se setkali se skupinkou (novicka Lucka s bolavou nožičkou, Zuzka mající službu s naším hlídačem Indym), která vsadila na dopravu vozem. Nastal obvyklý problém s hospodou. Je zvláštní, že si hostinští v Česku nechtějí vydělat. Většinou při sdělení počtu hladových čtyřiceti lidí, jim poklesá čelist a nastává čas výmluv, proč nás nemůžou nasytit. Nakonec jsme v jedné hospodě zakotvili a dokonce se najedli. I když čekací doba by určitě stačila na zapuštění kořenů. Z ničeho nic se udělala taková zima, že jsme začali přemítat o tom, zda je skutečně léto či co.

Ale prohlídka hradu stála za to. Dokonce jsme i viděli historické šermíře, kteří na nádvoří předvedli pár scének. Vše je patrné z fotodokumentace.

Po prohlídce peloton vyrazil na závěrečnou část etapy - zpět do campu. Kdyby jenom nebyla taková svinská zima... Ale stejně byla cesta malebná.

Večerní posezení v hospůdce s milou paní hospodskou (dcera pana šéfa) bylo spojené s oslavou narozenin dvou juniorek a s vylepováním pamětních štítků na náš putovní pohár. Z něj se nakonec i popíjelo šampaňské.

4. etapa

6.7.2007 - 5. etapa

Do Jindřichova Hradce	33,70 km
mapa trasy

Zase je taková zima! Jenže my, zocelení mladíci a mladice jsme navlékli dresy vzor Arktická výprava a vyrazili do Jindřichova Hradce. Tam jsme si prohlédli město, najedli se, viděli jsme i věhlasné Krýzovy jesličky. Zde jsme se snad poprvé setkali s ochotou hostinských nechat víc lidí najednou v jejich šenku něco utratit. V hospodě sice nebylo místo, ale otevřeli pro nás salonek a ještě se starali kam dáme kola.

Cesta zpátky byla také pěkná. Když jsme se vymotali z Jindřichova Hradce a zajeli do lesů, dokonce z poza mraků i vykouklo sluníčko a hned bylo veseleji.

Večer se v místní hospodě rozdávaly diplomy. Dostalo se na každého, aby to nebylo někomu líto. Dokonce i na milou šenkýřku, která se o nás celý týden tak hezky starala.

5. etapa

Nejen závodníci si užívali. I náš hlídač Indy měl své výlety s psovodem Zuzankou.

Psí výlet

7.7.2007 - 6. etapa

Malý výlet na konec	18,69 km
mapa trasy

A je tu poslední den, poslední etapa na závěr. Ráno jsme zabalili a přemístili se do Střížovic před hospodu, kde jsme zaparkovali své ocelové oře a vyrazili. Ten nahoře se konečně smiloval a povolil sluníčku to, co normálně v létě dělá.

Mezi Bořetínem a Českou OLešnou byla zastávka. Děti se rozprchli do polí, dospělí odpočívali. Odpočinek jsme si zpestřili hledáním ztraceného mobilu v obilí. Pak znovu do sedel abychom si užili těch posledních pár kilometrů, než bude dalšího ročníku Závodu Míru konec. Přes všecny útrapy, které způsobilo naprosto nevhodné počasí, se závod vydařil a najeli jsme dlouhých 187,31 km. A nezbývá než přemýšlet o dalším ročníku.

6. etapa

Hlídač Indy si užíval na samostatném výletě.

Psí výlet