Letošní (už) třetí romantické pohyby budou na Šumavě. V malinké vesničce Zátoň v kopci nad Lenorou je penzion Pod pralesem a zde bude na šest dní a pět nocí náš přechodný domov. Jak to tak vypadá, letos projedeme troje hory - Orlické, Jizerské a teď Šumavu. Nakoukli jsme i do Krkonoš - výlet do Pasek nad Jizerou. Protože jsme letos nestihli moře, podíváme se alespoň po horách, kde je také moc krásně. V Zátoni nastupujeme v neděli 13. září a protože v sobotu se pořádá "Rodinná sešlost" v penzionu Dočkalův mlýn na Vysočině, všechno jsme pěkně spojili a užili si rojeníčka na druhou.

V pátek 11. září k večeru konečně vyrážíma na letošní třetí romantické pohyby, které budou trochu delší. Až do příštího pátku. Začínáme "rodinou sešlostí" v penzionu Dočkalův mlýn, v sobotu plánujeme výlet, odpoledne posezení s pivem, vínem, grilovanou kýtou a od neděle máme objednán pobyt v Penzionu Pod pralesem.

12. 9. 2015 :: Začátek na Vysočině

Z Dočkalova mlýnu do Lipnice a zpět
trasa:	Dočkalův mlýn-Hurtova Lhota-Březinka-Krásná Hora-Svitalka-Dolní Dvůr-Lipnice-Oči, Uši, pusa, hlava XXII-Lipnice-Loškoty-Bratroňov-Kojkovičky-Čerkánov-Bezděkov-Kvasetice-Dočkalův mlýn
délka:	34 km
převýšení:	735 m
mapa:	1:75 000	1:40 000
profil:
projeto:	12.09.2015
GPX záznam:

Popis trasy a fotky (klikni a rozbalí se!)

Trasa začíná od penzionu Dočkalův Mlýn. Projedete Michalovice, přejedete silnici č. 34 a pustíte se polní cestou až dojedete na silnici směr Hurtova Lhota. Nenechte se vykolejit, když cesta končí u Úsobském potoku. Kousek bokem mimo cestu je úzký mostek. Za Hurtovou Lhotou odbočte na cyklostezku 19, po které pojedete jenom kousek, sjedete s ní na silnici směrem na Krásnou Horu. V Krásné Hoře je pěkný dřevěný kostel Narození sv. Jana Křtitele. Z Krásné Hory jedete po silnici kolem Mozolova až narazíte na cyklostezku 4155, ze které těsně před Lipnicí v Dolním Dvoře odbočte.

V Lipnici nad Sázavou stojí za shlédnutí hrad a v nedalekých lesích vytesané ve skalách motivy Bretschneiderovo ucho, Ústa pravdy, Zlaté oči a Hlava XXII. Z Lipnice vyjedete stejnou cestou jakou jste přijeli. Držte se po žluté turistické cestě až dojedete na silnice a držte se směrem na Bartoňov. Zde odbočte na Kojkovičky, pokračujte na Čekánov, Bezděkov a Kvasetice. Odtud je to co by kamenem dohodil do Dočkalova mlýnu.

Na cestě uvidíte

---

Ráno raníčko, Zuzanka vstala, já taky a po snídani se chystáme na výlet do Lipnice. My na kole, ostatní dojedou auty a udělají pěší výlet. Počasí je sice trochu chladné, ale krásně svítí sluníčko, na nebi modroha, v polovině září nádherné počasí. Krátce po desáté jsme v sedlech a míříme směr Lipnice. V Michalovicích přejíždíme hlavní silnici a míříme do polí. Cesta je horší a horší a najednou stojíme na břehu potoka. Už už se zouváme, že přebrodíme, nakonec jsem o dvacet metrů dále našel provizorní mostek a tak se suchou nohou přes potok dostáváme. Obdivujeme přírodu na Vysočině a hlavně ten klid; nikde nikdo, žádní turisté, žádní cyklisté, pohoda jazz.

šlapeme závěrečný kopec do Lipnice a kolem nás jedou mávající auta. Nijak jsme se nedomlouvali a takhle to krásně klaplo. Právě když všichni zaparkovali, došlapali jsme na náměstí. Pozdravili jsme se, pěší šli pěšky, my jeli na kole, prohlédnout si v okolí Lipnice Bretschneidrovo ucho, Ústa pravdy a Zlaté oči. Všechno dohromady tyto sochařská díla znázorňují Národní památník odposlechu. Pak jsme pokračovali k Hlavě XXII, ulétlému památníku Jaroslava Haška. Pak honem zpátky do Lipnice, prohlédnout si hrad - jenom jsme nakoukli na nádvoří - a znovu do sedel. V hospodě na náměstí jsme se potkali s pěšími výletníky, zastavili se na kus řeči, dal jsem si pivečko a Zuzanka nasála trochu sluníčka. Ač polovina září, je teplíčko, modroha, krásně. Napojeni a vysluněni sedáme na kola a šlapeme zpět. Cesta je moc pěkná. Klidnou pozdně letní přírodou, malebnými vesničkami...

Začínáme na Vysočině

Krátce po třetí hodině jsme zpět v Dočkalově mlýně. Zde je už vše připraveno na posezení. Kýta se griluje, pivo naraženo, různé pochutiny připraveny. Svítí slunce, kýta se pomalu okrajuje, pivo je krásně studené se smetanovou pěnou, příjemná atmosféra. Co více si přát? Šel jsem se projít se Zuzankou kolem bývalého náhonu. Cestou mi alespoň zase vyhládlo a dostal jsem žízeň. Samozřejmě bylo velké rodiné focení, to musí být. Najednou se smráká. Všichni jsme rozveseleni a spokojení. Začíná trochu táhnout, přesunuli jsme se dovnitř do hospody. Vítek se svými syny vytáhli kytary, foukací harmoniku a Trio Fridrichos zahájilo koncert. Dokonce se tančilo. Rozdováděná Zuzanka popadla strejdu Ferdu a oba vykroužili perfektní valčík. Legrační bylo, že Ferda, oslavován jako lev salónů, se poté zeptal: "A copak že jsem to tančil?". A dál se hraje a zpívá, kýta je pořád lepší a lepší, zábava graduje. Ani jsme se nenadáli a je tu konec. To jsme si užili rojeníčka!

Rodinná sešlost

13.9. 2015 :: Rozbruslení na Šumavě

Ze Zátoně do Strážného a přes Horní Vltavici zpět
trasa:	Zátoň-Lenora-Strážný-Horní Vltavice-Zátoň
délka:	22.8 km
převýšení:	440 m
mapa:	1:75 000	1:40 000
profil:
projeto:	13.09.2015
GPX záznam:

Popis trasy a fotky (klikni a rozbalí se!)

Od Penzionu Pod Pralesem se spustíte z kopce do Lenory. Zde najděte cyklostezku 33, 1036 a dejte se po ní. Trasa 33 se po chvíli oddělí a vy pokračujete po 1036. Jedete lesem a po chvíli se po pravé straně otevře výhled na Lenoru. U Hliniště odbočíte na 1025, EV13, chvíli jedete po frekventované silnici č. 4 (po levé straně je vidět úpadek pohraničí - nevěstinec neboli bordel). Asi po třista metrech cyklostezka odbočuje na klidnější cestu a dovede vás až do Strážného. Nejdřív si budete myslet, že jste přejeli do Německa. Podél obřího vietnamského tržiště parkuje asi milion aut s německou SPZ. Hospody mají jen německé nápisy.

Když se vymotáte z té hrůzy ve Strážném, vydejte se po cyklostezce 1037 do kopců kolem zříceniny hradu Kunžvart. Když vystoupáte na nejvyšší bod, odbočíte v pravo na neoznačenou lesní asfaltovou cestu. Jedete pořád z kopce až narazíte na modrou turistickou cestu a po té dojedete až do Horní Vltavice. Zde se vydáte po cyklostezce 33 až zpět do Zátoně.

Na cestě uvidíte

---

Nedělní ráno. Pro nás začínají další "Romantické pohyby" na Šumavě. Zabalíme, naložíme kola, rozloučíme se a frčíme. Cesta je pohodová, téměř žádný provoz. Máme asi sto kilometrů do cíle a volá šéfová z penzionu, kdy přijedeme, že musí jet s pejskem k doktorovi. Domluvili jsme se, ať s pejskem klidně jede, my si mezitím uděláme výlet. Krátce po poledni jsme v Zátoni. Po krátkém bloudění jsme našli penzion "Pod pralesem", zaparkovali, shodili kola ze střechy, převlékli se a jedeme se rozbruslit. Slunce svítí, je krásně, cesta ubíhá, bude se nám tu líbit.

Kolem páté hodiny jsme zpět, paní šéfová je zpátky (pejsek je v pořádku) a my se ubytovali. Pokoj i koupelna jsou pěkné, čisté a s hezkým výhledem. V hospodě čepují Plzeň, šéfová je sympatická, večeře byla celkem chutná, zatím vše na 100%. Šéfová kolem desáté večer odešla a nechala nás dál sedět v hospodě, otevřeli jsme si víno, které máme v ceně - moravské, celkem dobré.

Výlet na rozbruslení

14.9.2015 :: Boubínský prales

Za Zátoně na Boubín, pak do Borové Lady a přes Horní Vltavici zpět
trasa:	Zátoň-Boubínský prales-Kubova Huť-Lipka-Borová Lada-Polka-Horní Vltavice Zátoň
délka:	45.6 km
převýšení:	885 m
mapa:	1:75 000	1:40 000
profil:
projeto:	14.09.2015
GPX záznam:

Popis trasy a fotky (klikni a rozbalí se!)

Cesta na Boubín začíná od Penzionu pod pralesem nejdříve po asfaltové, pak po prašné a nakonec po kamenité cestě. Pořád do kopce. Lesy kolem jsou pěkné, hluboké, tiché. Vůbec nepoznáte, že jste v pralese. Sice jsou kolem popadané stromy, ale jako prales to nevypadá. Cesta krouží kolem vrcholu Boubín (1362 m. n m.), stále hlubokými lesy. V Kubobě Huti se vydáte po cyklostezce 1032, která vás dovede do Lipky. Zde se napojíte na cyklostezku 1053 mířící přes lesy do Borové Lady. Zde doporučuji se zajet podívat na soví voliéry.Z Borové Lady se vydejte po cyklostezce 33, která se klikatí podél meandrů Teplé Vltavy kolem osady Polka, přes Horní Vltavici až do Zátoně.

Na cestě uvidíte

---

Jedeme na Boubín. Počasí je trochu horší, sluníčko se schovalo, ale to nevadí, stoupáme do kopce po cestách necestách; i na tlačení došlo. Boubín nás poněkud zklamal. Po pralese téměř ani památky, vše je nějak moc uklizené, pár popadaných stromů to nezáchrání. Obkroužili jsme kopec Boubín a míříme do Kubovy Huti kde jsme našli příjemnou putiku s moc dobře natočenou plzní. Počasí se horší, cestou do Lipky nás stíhají padající kapky. I přes poprchávání se nám cesta moc líbí. V Borové Ladě už regulerně prší. Chceme se podívat do sovích voliér, ale jako na potvoru mají v pondělí zavřeno. V Borové Ladě je druhé občerstvení s gáblíkem. Ochladilo se, prší, všechno se najednou mračí. Oblékáme se a vyrážíme. Déšť naštěstí nehoustne, občas dokonce ustane, ale je zima a pod mrakem. Frčíme podél Teplé Vltavy, kdyby bylo lepší počasí, moc hezká cesta.

Nevadí, předpověď počasí na dny příští je docela dobrá, ještě si to užijeme. Večer zase sedíme v prázdné hospodě, Zuzanka trochu pracuje, já studuji zítřejší trasu.

Na Boubín

15.9.2015 :: Volary

Ze Zátoně do Volar přes Záblatí, Zbytiny a zpět
trasa:	Zátoň-Záblatí-Křišťanovice-Zbytiny-Volary-Lenora-Zátoň
délka:	49.7 km
převýšení:	1137 m
mapa:	1:75 000	1:40 000
profil:
projeto:	15.09.2015
GPX záznam:

Popis trasy a fotky (klikni a rozbalí se!)

Tento výlet patří mezi ty náročnější. Začíná ze Zátoně po cyklostezce 1138, u Dubí odbočte směrem na Kaplici, přes koleje u zastávky Zátoň. Po modré turistické značce stoupáte do kopců. Kolem jsou hluboké šumavské hvozdy, ticho a prázdno. Na trase vás čeká zpestření v podobě dvojího přelézání plotu po dřevěných schodech, který stojí přes cestu. S plně naloženým kolem je to docela zábava. Po nekonečném stoupání následuje sjezd přes Milešice do Záblatí. Ze Záblatí je opět stoupání přes Dobrou Vodu, pak sjezd do Hlásné Lhoty a opět mírné stoupání ke Křišťanovskému rybníku. Přes Křišťanovice dojedete k silnici č. 165, která vás dovede do Zbytin kde se napojíte na cyklostezku 1055 a jedete opět do kopce přes krásné lesy a pak následuje sjezd do Volar. Zde se můžete podívat na tzv. Volarské menhiry.

Z Volar vyjedete po stejné cyklostezce, jako jste přijeli - 1055 - která se "motá" kolem frekventované silnice č. 39 a dostanete se po ní až k Soumarskému mostu a Soumarské hospodě. Po odbočení na kamenitou cyklostezku 33, vedoucí lesem přes Lenoru až do cíle v Zátoni.

Na cestě uvidíte

---

Vyrážíme v podmračeném dopoledni a první dvě hodiny stoupáme, stoupáme, stoupáme a stoupáme. Kolem jsou hluboké lesy, nikde ani noha a božský klid. Následný sjezd až do Záblatí občas sleduje vykukující slunce. V Záblatí je pivní a mrkvová přestávka. Hezká vesnička. No a pak zase stoupáme až do Zbytin, kde je další zastávka na zvýšení hladiny piva. A zase stoupáme a stoupáme. Slunce už téměř bez přestávek na nás čumí a my konečně přestali stoupat a našli louku s krásným výhledem na Volary. Zastavujeme a pořádáme piknik v trávě. Při sjezdu do Volar si trochu odpočineme a těšíme se na Volarské menhiry. Nejdřív doplnění hladiny piva a pak je hledáme. Málem jsme je přehlédli. Nad městem je osazeno pár kamínků do kruhu s legendou, že se jedná o posbírané keltské menhiry s Krušnohoří. No, trochu komedie; pouze pro fajnšmekry. Volary nás poněkud zklamaly. Žádné historické centrum, které by stálo za řeč, v určitých částech jsme si museli hlídat kola hodně na těsno - sledovalo nás mnoho párů očí zevlujících opálených spoluobčanů. Honem pryč!

Po večeři jsme opět chvíli seděli v prázdné hospodě, paní šéfová šla brzy domů a nechala nám klíče od lednice za výčepem, kdybychom dostali žízeň.

Do Volar

16.9.2015 :: Německo

Ze Zátoně do Německa a přes Horní Vltavici zpět
trasa:	Zátoň-Lenora-České Žleby-Bischofreut-Schwarzenthal-Strážný-Polka-Horní Vltavice-Zátoň
délka:	53.5 km
převýšení:	1139 m
mapa:	1:75 000	1:40 000
profil:
projeto:	16.09.2015
GPX záznam:

Popis trasy a fotky (klikni a rozbalí se!)

Ze Zátoňe sjedete po cyklostezce 33 do Lenory, pak lesem na rozcestí Volarské šance, kde zabočíte do prava (stále po cyklo 33) do kopce směrem na České Žleby. Můžete se občerstvit v pěkné hospůdce U Matěje. Hrajou tam príma muziku (pravej bigbít), čepují dobré pivo a prodávají originální suvenýry. Z Českých žlebů se vydejte po cyklostezce 1025, EV13, Vltavská. Těsně před hranicí se držte jen cyklostezky 1025, která vás odvede až na hraniční přechod České Žleby / Bischofsreuth. Od hranic vede náročné stoupání přes Marchhäuser a pak kousek po silnici, kousek lesem až na hraniční přechod Strážný / Philippsreut. Zde nastává trochu problém, protože jedete kus po frekventované silnici č. 4 i když se jedná o cyklostezku 1037. Naštěstí asi po dvou kilometrech cyklo odbočuje na nepoužívanou silničku, ale musíte odbočit vlevo, což se téměř rovná sebevraždě. Nejlepší je sesednout, počkat až vteřinku nic nejede a pak sprintem, s kolem v ruce přeběhnete. Po této adrenalinové kratochvíli po chvíli dojedete do Strážného. Určitě se zastavte v Rybárně Strážný. Stylová dřevěná hospůdka s krásnou krytou zahrádkou situovanou nad rybníčkem, kde plavou ryby. Cesta dále pokračuje po cyklostezce 1023, EV13, Vltavská. Jedete pořád mírně do kopce, krásnými hlubokými lesy. Zastavte se u Žďárského jezírka, u výpustě je malá tůňka plná malých rybiček.

Až dojedete na rozcestí Žďárecké sedýlko, dejte se po cyklostezce 1039. Teď zase jedete pořád z kopce, stále hlubokým lesem až dojedete na louky u Bývalé Polky. Napojí se cyklostezka 1038 a dojedete až do osady Polka, kde je stejnojmený penzion. Odbočte na cyklostezku 33, která se vine kolem meandrů Teplé Vltavy až do Horní Vltavice. Pro zpestření trasy za Horní Vltavicí odbočte po modré turistické do lesů směrem k železniční zastávce Horní Vltavice. Cesta vede částečně po kamenité, částečně po asfaltové cestě, kolem jsou hluboké lesy a úplný klid. Až narazíte na cyklostezku 1138, dejte se z kopce po ní a dovede vás nazpátek do Zátoně.

Na cestě uvidíte

---

Nebe je od rána vymetené, teplota jak v srpnu - starousedlíci kroutí hlavou jak je v půli září krásně. Nám to samozřejmě vůbec nevadí, naopak. První zastávka byla v Českých Žlebech, kde jsme objevili bezvadnou hospodu s dobrým pivem, krásným výhledem po okolí a příjemným hospodským, který pouštěl řízný bigbít. Odtud stoupáme krajem, na který bůh zapoměl. Míjeli jsme několik památníků zaniklých vesnic, nikde ani živáčka - ten klid! Nějaké turisty potkáváme až když sjíždíme k hranicím. Za hranicem nás Německo přivítalo neuvěřitelným kopcem. Zplavení jsme vyšlapali na vrchol a s jazykem na vestě chvíli odpočíváme, pijeme - je docela teplo. Následuje sjezd a pak odbočíme do polí a do lesů, kde se cesta chvílemi ztrácí - Zuzanka už začíná nadávat. Po několika kilometrech jízdy občas pěšmo se dostáváme na silnici vedoucí zpět na hranice.

Hranice překonávíme oficiálním silničním přechodem, kde jsou sice staré budky celníků, ale nikdo vás nekontroluje. Doprava je dost hustá, co nejdříve utíkáme na vedlejší cestu, která nás dovedla do Strážného. Narazili jsme na krásnou stylovou hospodu "rybárnu". Venkovní část byla postavena na kůlech nad sádkami, kde plavou živé ryby. Čepují Budvar, ale tak skvěle ošetřený, že jsem jim ho musel veřejně pochválit. Hospoda si na nic nehraje, nabízí tradiční české rybí a jiná jídla, ceny i přes německou invazi přijatelné, obsluha milá a přirozená. Není tak často k vidění. Po doplnění 12° iontů, stoupáme krásnými šumavskými lesy a užíváme si příjemného ticha a pálícího slunce. Vyjeli jsme z lesa a před námi se otevřela čarokrásná krajina, nekonečné louky přerušované historickými zídkami vysbíraných kamenů a mezemi osázenými stoletými duby. Zastavili jsme, kocháme se a papáme. Chvíli se válíme a vychutnáváme šumavské kouzlo.

Sjeli jsme k Polce, což je jen pezion stejného jména. I když měl oficiálně zavřeno, majitel cosi opravující kolem nám prodal alespoň lahvové pivo. Poseděli jsme, pokochali se moc hezkým okolím a vyrážíme na závěrečnou část trasy.

Výlet do Německa

17.9.2015 :: Schwarzenbergský kanál

Ze Zátoně ke Schwarzenberskému kanálu a zpět
trasa:	Zátoň-Lenora-Hliniště-České Žleby-Stožecká kaple-Stožeč-Schwarzenbergský kanál (začátek tunelu)-Černý kříž-Dobrá-Lenora-Zátoň
délka:	53.2 km
převýšení:	865 m
mapa:	1:75 000	1:40 000
profil:
projeto:	17.09.2015
GPX záznam:

Popis trasy a fotky (klikni a rozbalí se!)

Začíná se v Zátoni po cyklostezce 33 do Lenory a pak na rozcestí Zelená cesta, kde se dejte po cyklostezce 1036 až na rozcestí Hliniště. Další cesta pokračuje po cyklostezce 1025, EV13 do kopce na České Žleby. Míjíte památník zaniklé vesnice Radvanovice, která byla bolševiky v padesátých letech minulého století nuceně vysídlena a srovnána se zemí. V Českých Žlebech odbočte na cyklostezku 1030, po které dojedete až pod Stožeckou skálu (974 m. n m.). Zde uvažte kola a běžte se podívat na Stožeckou kapli. Stojí to za to. Cestou nahoru uvidíte skutečný prales - kam se hrabe celý Boubín.

Když se vrátíte ke kolům a nasednete na ně, vrátíte se na rozcestí Stožecká luka a vydáte se po cyklostezce 1024 do Stožce. Zde se nachází známá restaurace Pstruh, ideální na doplnění energie. Držte se cyklostezky 1029 vedoucí lesy, stále do kopce, až dorazíte ke Schwarzenberskému kanálu, unikátnímu dílu spojující jeden z přítoků Studené Vltavy a rakouskou řeku Große Mühl, přítok Dunaje, čímž propojuje úmoří Severního a Černého moře. Podél tohoto kanálu vede cyklostezka 1023, po které dojedete až k tunelu, k jeho hornímu portálu, což je další unikátní stavební počin našich šikovných předků. Odbočte na cyklostezku 1027, kterou sjedete až k Černému Kříži trochu tajemnému místu, kterému vévodí velký černý kříž u cesty. Po novém mostu přes Studenou Vltavu se vydejte po cyklostezce 1030 a dojedete do vesnice Dobrá, která je vyhlášena památkovou rezervací - skanzenem. Za zmínku stojí penzion U Němečka. Další cesta vede po cyklostezce 1024, pak po 33, která vás dovede přes Lenoru zpět do Zátoně.

Na cestě uvidíte

---

Je krásně. Slunce svítí, teplo, co více si přát pro cyklistický výlet? Cestou do Českých Žlebů míjíme zaniklou vesnici, je to takový divný pocit dívat se na fotografie vesničky založené v hlubokém středověku, kterou před šedesáti lety rudí mocipáni vysídlili a dnes není po ní ani památky. Ve Žlebech se stavíme ve stejné hospodě jako včera a po vydatném kopci doplňuji 12° ionty. Prudkým sjezdem se dostáváme pod kopec Stožec, kde si chceme na vrcholu prohlédnout kapli. Zaparkovali a přivázali jsme kola a pěšky se škrábeme na vrchol. Konečně prales! Kolem jsou staré tlející stromy, kam spadly, tam shnily. Kam se hrabe celý Boubín. Vyšlapali jsme na vrchol a udělali: "Jéééé...". Krásná scenerie malé paseky na vrcholu je dotvořená dřevěnou vyřezávanou kaplí. Chvíli se kocháme a pak lezeme ještě výš na místo, kde v hlubokém středověku stál strážný hrádek, po kterém už není bohužel ani památky. Vylezli jsme na opravdový vrchol, no to je výhled! Krása.

Sešli jsme zpět ke kolům, nasedáme a jedeme dál. V obci Stožec jsme narazili na vyhlášenou hospodu Pstruh a doplnili jsme 12° ionty. Těsně před naším odjezdem se z hospody vyvalila jakási kolistická společnost a jala se šlapat stejným směrem kam jsme měli námířeny my - ke Schwarzenbergskému kanálu. Plni elánu cizí kolaři šlapali jako o život, ale postupně jim docházela šťáva a my, trénovaní téměř olympionici, jsme je dohonili a předhonili. Za chvíli jsme se dostali k začátku tunelu kanálu. Před deseti lety jsme tu byli s dětmi, tehdy ještě malými, roztomilými, poslušnými. Chvilku jsme zavzpomínali, nasedáme na kola a držme si klobouky, jedeme z kopce!

Vzpomněli jsme i u penzionu Černý kříž, kde si před zmíněnými deseti lety Zuzanka dala malé černé pivo. Kousek dál je na cyklostezce nový dřevěný most přes Vltavu. Zastuvujeme a papáme. Další cesta vede kolem vesničky Dobrá, která je vyhlášená jako Skanzen. Zastavujeme u krásné hospůdky U Němečků a dávám si pivo. Je tu krásně! Zuzanka si talé užila, když sedáme na kola, zjistila, že si píchla a má prázdné zadní kolo.

Moc se to povedlo. Poslední večeře, poslední noc a ráno zabalit a domů. Vymysleli jsme, že ráno se naložíme, popojedeme kousek k Lázi u Nové Pece a uděláme si pěší výlet.

Ke Schwarzenbergskému kanálu

18.9.2015 :: Pěšky na Plešné jezero

Z Láze (u Nové pece) na plešné jezero a zpět (pěší výlet)
trasa:	Láz-Plešné jezero-Láz
délka:	14.8 km
převýšení:	401 m
mapa:	1:75 000	1:40 000
profil:
projeto:	18.09.2015
GPX záznam:

Popis trasy a fotky (klikni a rozbalí se!)

Mezi trasy na kole je vklíněn tento pěší výlet, protože cíl cesty opravdu stojí za zmínku - Plešné jezero. Začíná se v Nové Peci - Lázi. Cesta vede krásnými lesy, částečně podél Schwarzenberského kanálu, šplháte se po kamenité cestě podél Kamenného moře. Samotné Plešné jezero je vskutku nádhera sama. Má tolik tváří, kolik je druhů počasí. Za deště se z lesů zvedne tajuplný opar, válící se po jezeru a po Jezerní stěně hory Plechý. Jakmile vysvitne slunce, připadá vám, že z rákosí musí vyskočit dobré víly a radostí tančit nad hladinou jezera.

Na cestě uvidíte

---

Máváme penzionu Pod pralesem a míříme do Nové Pece. Nebe se trochu mračí, sem tam i nějaká kapka spadne, ale to nevadí, my si to stejně užijeme. Zaparkovali jsme v Lázi a vyrážíme do kopce ke Schwarzenbergskému kanálu a pak až k Plešnému jezeru. Cestou se stavíme v občerstvení Říjiště. Není tam ani elektřina, pivo lahvové, ohřívají tam párky a fantasticky tam voněla gulášovka. Připadal jsem si jak za mlada v minulém století. Hospodský byl klasický horský medvěd, roztomilé dokreslení atmosféry. Protože hlad na polívku jsme neměli, musel jsem si tedy dát alespoň pivo. Sice jenom Gambrinus, ale v té atmosféře i chutnal. Za neustálého mrholení vyrážíme pořád vzhůru. Cesta je kamenitější a kamenitější, příroda je divočejší a divočejší. Škoda, že není lepší počasí, ale i takto má cesta své kouzlo. "Brodíme" se kameným mořem, mrholením se z lesa tajuplně páří, rozhlížím se, kdy z houští vyskočí skřítek a víly se roztančí nad vlhkým mechem. Nikde ani živáček, pohádková atmosféra vás úplně pohltí.

Ovšem největší bomba vybuchla když se před námi rozvřel les a temná vodní plocha Plešného jezera tiše ševelila pod snovými cáry mlhy. Jen chvíli stojíme a kocháme se. Přestalo mrholit a na okamžik vysvitlo slunce. Jezero rázem odhodilo tajuplnost, rozjasnilo svou tvář a usmálo se na nás odlesky slunce. Znovu nám mírně poklesla čelist. Chvíli ještě zevlujeme, pak jsme se pohodlně usadili a nasvačili se. Jezero nám k semínkovým houskám příjemně šepotá opět temnými vlnkami, háčkovaný opar se pomalu snáší k hladině. Se žaludkami příjemně plnými jsme se ještě vyfotili automatickým "fotopointem" (viz fotky) a vydáváme se na zpáteční cestu.

Vracíme se jinou cestou, částečně jdeme pořád kolem Schwarzenbergskému kanálu. Je to skutečně munumentální dílo. Trochu se rozjasnilo, slunce je sice zalezlé, ale už nemrholí. Plni dojmů jsme dorazili k autu, nasedli, zamávali a domů.

Prožili jsme šest moc pěkných dní. Počasí nám přálo, penzion byl pěkný, personál milý, příroda fantastická!

Pěší výlet na Plešné jezero

Statistika na závěr...