Jirka Holina v termínu 27.5.-29.5. pozval všechny pány z Veselé společnosti na Pánskou jízdu na chaloupku do Vlastiboře. Program byl úžasně jednoduchý: [ulist=circle] pátek večer příjezd - grilovačka sobota jízda na kole po tratích sigltrek kolem Smrku, večer grilovačka neděle výlet, pak grilovačka a odjezd domů [/ulist] Dámy, ač některé prskaly, protože chtěly taky, zůstaly doma. Nakonec se nás sešlo pět mohykánů. Jirka, Jirka, Petr, Roman a Luboš.

Pátek 27.5. :: Příjezd

Jirka byl na chaloupce už kolem čtvrté hodiny odpoledne aby vše pro nás přichystal. Petr a Kirkou jeli sólo a já jsem v pět hodin vyzvedl Romana a těsně před sedmou večer jsme byli na místě. Roztopili jsme gril a sázeli na něj jednu flákotu za druhou. Všechno "tááákhle" tlustý krkovičky. Pivo, víno, zpěv. Nakrájel jsem dovezené uzené, udělal z housek a dovezené domácí paštiky (Zuzanka pro nás uvařila) jednohubky a další pivo, víno, zpěv a na závěr Williams, neboli hruškovice. Fajne!

Příjezd

Sobota 28.5. :: Singltrek

Singltrek u Nového Města pod Smrkem
trasa:	Lázně Libverda-trasy singltreku-Lázně Libverda
délka:	27.9 km
převýšení:	983 m
mapa:	1:75 000	1:40 000
profil:
projeto:	28.05.2016
GPX záznam:

Popis trasy a fotky (klikni a rozbalí se!)

Trasa začíná na parkoviští nad Lázněmi Libverda. Zde je nástup na červený trek Ludvíkovský travers, který navazuje na červený trek Novoměstská strana. Pokračuje se trekem Rapický okruh, kouskem modrého treku Hřebenáč a zeleným Nástupní až k Singtrek centru, kde je druhý výchozí bod na singltreky. Zde je možné se občerstvit v hospodě. Čepují zde nevalné pivo Konrád. Zpátky se jede opět po zeleném treku Nástupní, kouskem modrého Hřebenáč a pak se odbočí na část černého treku Nad Czerniawa (už v Polsku) a druhou stranou červeného Rapický okruh. Následuje Asfaltový traverz, slušný kopec. Najedete na červený trek Libverdská strana až k chatě Hubertka. Zde se obočí na černý trek Hejnický hřeben a jede se až k Hejnické Madoně. Následuje sjezd do Hejnic a výšlap k parkovišti nad Lázněmi Libverda.

Na trase uvidíte

---

Ráno raníčko jsme skutečně v domluvenou osmou hodinu vstali. No, devátá odjezdu do Lázní Libverda se trochu protáhla, ale těsně před desátou jsme dvěma auty vyrazili. Petr do své dodávky naskládal všechna kola, Jirku, já naložil Kirku a Romana. Slunce svítí, na obzoru se sice honí mraky, ale vše vypadá, že předpověď (bouřky a déšť) asi nevyjde. Rozbalili jsme se, zabalili a vyrazili. Paní z parkoviště na nás ještě volala, že si po návratu budeme moci za 30,- vočí umýt kola. Zdálo se nám to, mírně řečeno, trochu přehnané - proč bychom si měli mýt kola?

Na rozbruslení trochu stoupáme, vše po lesních cestách. Začínají trochu louže, snažíme se jim vyhýbat, ale první blátivé kapky ulpívají na nás i na našich strojích. Cestičky začínají být užší, klikatější a bahnivnější. Loužím se přestáváme vyhýbat, jen je zatím projíždíme pomaleji. Potkáváme první žíznivé čáry, adrenalinové jezdce, kteří se kolem nás přeženou a my se smějeme jejich barevnému vyvedení v odstínech hnědé. Před očima vidím Zdeňka Svěráka v Obecné škole stojícího ve dveřích s hláškou: "Kde jsou moje blatníky...!?" Potkáváme pěšího turistu, který nám přeje šťastnou cestu a "...ať si nerozbijeme držku..."

První mezistanice na rozcestí U Spálené hospody, s hospůdkou, kde je docela narváno. Všichni jsme více, či méně hnědě kropenatí. My jsme na tom zatím relativně dobře. Po malých Svijanech vyrážíme dále. Zatím jsme všichni nadšeni. Cesty jsou klikaté, nahoru dolů, ale vlastně téměř po rovině, krásná příroda... Trochu se zatahuje, les okolo potemněl, vše kolem získává trochu jiný rozměr. Jsme už blízko našeho dalšího "opěrného" bodu, což je druhý výchozí bod na singltrekové tratě u Nového Města pod Smrkem. Cesty jsou blátivější, už se nevyhýbáme ani loužím, ani nezpomalujeme a zapadáme do společenství bahnivých koulí.

Posezení v hospodě Singltrek centrum nám zkrátily bouřkové mraky bobtnající na obzoru. Pivo Konrád stejně bylo vyjímečně hnusné a na bramboračce byly dobré jenom kusy hub (asi mražené). Balíme se a jedeme dále. Už je slušně zataženo, v lese není skoro vidět. Když jsme dorazili k části trasy vedoucí po silnici, slušně bouří a padají už první dešťové kapky. Za drobného deště a zlověstného hřmění jsme vyšlapali slušný (a jediný na trase) kopec. Tomu úplně nahoře se nás zželelo a přestal na nás plivat vodu a házet blesky. Dokonce jsme k dalšímu opěrnému bodu (chata Hubertka) dorazili za slunečního svitu. Měli jenom lahvové pivo, na to jim kašlu, jedeme dál. Petr navrhl dát černou část singltreku. A byl to výborný nápad! Trasa byla o něco užší, o něco klikatější, o něco více nahoru dolů, poněkud více vody a potůčků, ale ty krásné lesy kolem! To fakt stálo za to. Dojeli jsme až na vyhlídku k Hejnické Madoně a znovu nás dohonily mraky a bouřka. Petr se podíval do telefonu na vývoj počasí, a vypadá to špatně, vrháme se tedy rovnou z kopce do Hejnic. Ještě vyšlápnout kopeček na parkoviště v Lázních Libverda a máme to za sebou. Po dojezdu jsme se návrhu umýt kola za 30 vočí už nesmáli. Paní jsme rádi vysolili 150 a hadicí jsme myli a drhli... Kola i nás. U očisty jsme si dali nefiltrovaného Bernarda - dobré pivo.

Asi kolem páté jsme byli zpátky ve Vlastiboři. Dál to byla rutina. Odvšivit se, pivo, víno, gril, chlapský kecy a pánské zábavy. Petr vytáhl drona s kamerou, vypustil ho a natáčel nás z výšky. Jirka se pochlubil s RC autíčkem. A zase pivo, víno, gril, chlapský kecy... A hlavně: nikdo nám do toho nekecal!

Singltrek a pak

Fotky z drona

Neděle 29.5. :: Výlet

Nedělní ráno nás přivítalo sluncem a teplem. Snídáme venku a domlouváme, kam se vydáme. Vyhrály Bozkovské jeskyně. Petr se s námi rozloučil, vyrazili jsme ve čtyřech: Jirka, Jirka, Roman, Luboš. Šlapeme krásnou přírodou, ta pohoda z okolí přímo sálá - připadám si jako na jiné planetě, stranou od civilizačního chaosu. A už jsme na místě. Čekání na prohlídku jsme si zkrátili lahváčemi z místního bufíku. Pak se nás ujala příjemná mladá dáma a odvedla si nás do jeskyní. Ještě, že jsme si vzali mikiny, teplota rázem klesla na 7 °C. Výklad byl poutavý, krápníková výzdoba pěkná a nejkrásnější bylo podzemní jezero, které jsme viděli na závěr prohlídky. Dokonce se zde konají svatby!

Cestu zpátky jsme zvolili kolem řeky Kamenice. A udělali jsme dobře. Červená turistická se nejdříve podezřele od řeky odklonila, ale po chvíli se opět přimkla. Kamenice je skutečně divoká řeka. Krásná. Došli jsme až ke zřícenině Návarovského mostu, kde jsme se v místním penzionu občerstvili. Jirka nás protáhl místní zkratkou přes louku a už jsme zpátky. Roztopili jsme gril a nakládáme na něj poslední krkovičky. Grilujeme i nakrájené uzené - moc velká dobrota.

Bohužel, všechno hezké jednou končí. Balíme, kola na střechu a domů. Vydloubl jsme ještě pár kytiček pro moji Zuzanku a už sedím s Romanem v autě a jedeme...

Výlet

Tak co, chlapi, neuděláme z toho každoroční tradici?