Články: Vinobraní v Němčičkách 2016

Vinobraní v Němčičkách 2016

Loni se výlet na konci září kolem svátku sv. Václava do Mikulova velmi vydařil. Řekli jsme si: Co to letos zopakovat? Naprostou většinou byla tato idea schválena. Zůstala jen otázka: Pojedeme zase do Mikulova a nebo zkusíme něco jiného? Chvíli jsme tápali a pak přišla se spásným nápadem Gábina. Co takhle Němčičky? Je to kousek od Bořetic - tím i od Svobodné Spolkové Republiky Kraví hora, centrum vinařské oblasti. K pronájmu je celý dům se třemi ložnicemi. Není co řešit. Jedeme!

Den první :: 25.9.2016 - Příjezd

Z Němčiček do Hustopeč, Velkých Pavlovic a zpět
trasa:	Némčičiky-Horní Bojanovice-Kurdějov-Hustopeče-Šakvice-Starovičky-Velké Pavlovice-Němčičky
délka:	31 km
převýšení:	542 m
mapa:	1:75 000	1:40 000
profil:
projeto:	25.09.2016
GPX záznam:

Popis trasy a fotky (klikni a rozbalí se!)

Na cestě uvidíte

Loni jsme vinobraní začínali na Vysočině, letos máme sraz v jedenáct hodin přímo na místě v Němčičkách. Plus minus hodina jsme se sešli, tedy jen s Knobíky, Gábina+Smolda přijedou později. Hodná paní domácí nám nechala klíče v konvičce, mohli jsme se ubytovat a vybalit. Velmi brzy jsme připraveni na první výlet. Je krásně, vyrážíme jenom v tílkách. V Hustopečích jsme cíleně potkali Gábinu a Smoldu. Domluvili jsme, že se dojedou ubytovat a vyrazí proti směru trasy nám na proti a uvidíme se ve Velkých Pavlovicích. Jak jsme se domluvili, tak se stalo. Dali jsme si burčák, najedli jsme se, pivo, znovu burčák a pak ještě jednou...

Večer jsme počkali na paní domácí, abychom vyřídili všechny formality a domluvili se, kde seženeme víno. Zaplatili jsme a zajímáme se, kam na košt. Protože bylo už relativně pozdě, vzala nás do jejich vinařství, kde jsme ochutnali a nakoupili pár litránků vínečka. Dokonce nás pan vinař vzal na prohlídku sklepů. Pěkné, zajímavé. Tak honem "domů" a chlastat! Nejsme tu na brigádě! Rozdělali jsme oheň v krbu, ogrilovali uzené a nějakou klobásku a příjemně poseděli a popili. Vinobraní začalo velmi pěkně!

Den první v obrazech

Den druhý :: 26.9.2016 - Vinice!

Z Němčiček vinicemi, vinicemi a zase vinicemi a potom zpět
trasa:	Němčičky-Bořetice-Vrbice-Čejkovice-Starý Poddvorov-Mutěnice-Hovorany-Čejč-Terezín-Kobylí-Němčičky
délka:	53.9 km
převýšení:	772 m
mapa:	1:75 000	1:40 000
profil:
projeto:	26.09.2016
GPX záznam:

Popis trasy a fotky (klikni a rozbalí se!)

Na cestě uvidíte

Pomalu vstáváme, čekáme až vyleze slunce a stoupne teplota. Snídáme, tlacháme, žvaníme, řešíme kdy vyrazíme. Protože si Jarmilka nedala včera pokoj a pích(a)la, Kirka jí mění přední duši. Je to zvláštní, protože na to je expert Zuzanka, ta si píchne všude. Vyrážíme kolem půl jedenácté, kdy teplota je pěkná, slunce svítí jako blázen, nálada je velmi, ale opravdu velmi dobrá. Honzík si bere číslo na vinaře, který je kousek od domečku kde bylíme, v poledne zavolá a domluví na večer košt. Jedeme přes Bořetice a Jarmilka se zajímá, kde je Kraví hora. Slibuji, že zpátky jedeme kolem a určitě se do Zahraničí do Svobodné Spolkové Republiky Kraví hora podíváme. Ve Vrbicích zastavujeme na kouzelném místě se spoustou sklípků, sklípečků a hlavně je tu BURČÁK! A moc dobrej! Dáváme džbánek, posilněni a s dobrou náladou jedeme dále. V Čejkovicích si chce Kirka koupit nějakou pálenku. Ptáme se, hodná paní nás posílá k místní pálenici. Co čert nechtěl, když jsme pálenici našli, zrovna tak stálo auto celníků a brali si poviné vzorky ke zkouškám. Jako správný trubky jsme se hned ptali, zda si můžeme koupit nějakou kořalku. V pěstitelské pálenici! A před celníky! Jeden celník hned povídá, že tady nic nekoupíme, že toto je pěstitelská pálenice. Páleník po nás jen smutně koukal. A určitě v duchu kroutil hlavou. No nic, jedeme dál.

V Mutěnicích je gáblík. Pěkná hospoda, příjemná (kyprá) servírka, ucházející pivo a výborná česnečka. Z Mutěnic vede nejkrásnější část trasy. Šlapeme podél vinic a polemi kukuřice, po vrškách - a ty výhledy! V Hovoranech jsem nuceni se napojit na výpadovku do Brna. Toto je zase ta hrozná část cesty. Milion aut a náklaďáků, jediné rozptýlení je několikakilometrová výstavka vyřezaných halloweenových dýní. Takhle hrčíme až do Kobylí. Zde jsme si prohlídli uličku plnou sklípků. Sháněli jsme se po burčáku, ale bohužel - kužel. Pokračujeme do Zahraničí neboli do Svobodné Spolkové Republiky Kraví hora. Projíždíme kolem nekonečného počtu sklípků a prosíme o burčák. Uspěli jsme jen v jednom případě a ještě to byl snad nejdražší burčák na Moravě. Všude jinde nás (někdy i dost hrubě) odbyli. Takové divné.

Ušlapali jsme 54 kilometrů, postupně se všichni odvšivujeme, myjeme, malujeme, česáme abycom mohli jít pochlastat do blízkého sklípku. Košt se povedl. Vinař Jarda nejen, že dokázal celkem poutavě s roztomilým zpěvavým přízvukem povídat o víně, ale hlavně jeho víno bylo přímo luxusní. Všichni jsme se zmatlali jako klokani.

Den druhý v obrazech

Den třetí :: 27.9.2016 - Cochcismus

Z Němčiček do Zoo v Bošovicích, Klobouků a zpět
trasa:	Němčičky-Boleradice-Diváky-Šitbořice-Těšany-Bošovice-Velké Hostěrádky-Bohumilice-Kašnice-Klobouky u Brna-Mokrůvky-Boleradice-Němčičky
délka:	57.7 km
převýšení:	932 m
mapa:	1:75 000	1:40 000
profil:
projeto:	27.09.2016
GPX záznam:

Popis trasy a fotky (klikni a rozbalí se!)

Na cestě uvidíte

Roztrhli jsme se. Knobíci a Gábina jsou trošku unavení, Smolda drží basu a rozhodli se, že dnešní plný výlet nezvládnou. Smolda říkal, že ještě nebyl v Lednici a tím bylo rozhodnuto. Na dnešní plánovanou trasu jsme si se Zuzankou na sebe zbyli. Ostatní jedou do Lednice, kde dají na kole nějaké mikrokolečko po loňských stopách.

Vyrážíme dle trasy C, kde hlavní cíl jsou Klobouky u Brna a dřevěný větrný mlýn. V Šitbořicích začala Zuzanka brblat, že jedeme pořád po silnici. No co, jsme sami, trochu zabajkujem. Točíme na polní cyklostezku a děláme moc dobře. Jedna veliká krása. Dojeli jsme do Borovan, kde jsme narazili na příjemnou hospůdku "Moravská chalupa". Doplnil jsem 12° ionty. Pokračujeme dál po polní cyklostezce kolem polí a vinic. V Těšanech jsme si z venku prohlédli kovárnu. Počátky kovárny spadají do 14. století, ale první písemný záznam pochází až ze století osmnáctého. Kovárna fungovala do roku 1950 a poté byla z ekonomických důvodů pozastavena. Jedeme dál. Z Těšan sice vede silnice, ale autprostá, rovná jako když střelí. Pěkně se to po ní valilo. Pak znovu polní cyklostezka a šlapeme do Bošovic, kde si chceme prohlédnout papouščí zoo. Překvapilo mě to. Bylo to zajímavé. Takové množství řvoucích papoušků jsem v životě neviděl. Stavili jsme se ještě na náměstí v hospodě Trucovna, kde si dáváme: já pivko, Zuzanaka kávu. V Bošovicích je ještě tvrz, ale podle místních je nepřístupná, tak jsem ji jen z dáli vyfotil.

Frčíme kolem slunečnicových polí až do Klobouků. K mlýnu vede pěkný kopec, kde jsme se trochu zadýchali. Stálo to za to: dali jsme sváču s krásným výhledem. Už je skoro pět hodin a pořád jedeme v tílku. Konec září a je tepleji než v srpnu. V pohodě dojíždíme do Němčiček, myslíme si, že Lednicko-Valtická skupina už bude na nás čekat, ale ouha! Nikde nikdo. Tak jsme se v pohodě osprchovali a relaxujeme.

Máme v plánu si koupit u vinaře Jardy vínko, roztopit gril a ugrilovat masíčko, co jsem přivezl. Pánská skupina jde za Jardou na nákum chlastu. Jarda podmiňuje prodej vína tím, že přivedeme baby. Tak jsme přivedli a rozjel se další spontání košt. Co s tím masem? Se Zuzankou se zvedám a spolu jdeme masíčko ogrilovat a připravit další občerstvení, protože je jasné, že dnes opět chlastáme u Jardy. Chlastalo se vydatně. Nejvetší sranda byla, když došlo k vlastnímu prodeji a tím čepování vína do petek. Jarda měl poněkud špičku, my také a přemístění vína z demižónů do lahví se poněkud protáhlo. Spoustu roztomilých potíží. Ani nevím, jak jsme se dostali do postelí. To jsme si užili rojeníčka!

Den třetí v obrazech

Den čtvrtý :: 28.9.2016 - Derniera

Z Němčiček do Šitbořic, Křepic a zpět
trasa:	Němčičky-Šitbořice-Křepice-Nikolčice-Kurdějov-Horní Bojanovice-Němčičky
délka:	36.5 km
převýšení:	670 m
mapa:	1:75 000	1:40 000
profil:
projeto:	28.09.2016
GPX záznam:

Popis trasy a fotky (klikni a rozbalí se!)

Na cestě uvidíte

Je to zvláštní, ale nikdo nemá kocovinu. Jarda má fakt kvalitní víno. Sice jsme trochu malátní, ale v deset jsme sbalení a připraveni na závěrečný výlet. Gábina s Honzíkem jedou za nějakým vinařem, jedeme jenom s Knobíky. Paní domácí se s námi přišla rozloučit a poradila nám změnu trasy. Poslechli jsme a jedeme po modré turistické. Cesta je moc pěkná, sice trochu do kopce, ale kolem malebných vinic a posléze lesem. Počasí zatím není jako včera, trochu mráčky, ale celkem teplo. V Šitbořicích se sháníme po hospodě, kterou jsme sice našli, ale nevařili a pivo bylo tak hnusné, že ho Kirka vylil do kanálu. Místní štamgast nám poradil, ať jedeme do Křepic, tam prý dobře vaří. Kroužíme kolem pěkných rybníčků, potkáváme jakousi babu (cca našeho věku - takže mladou holku) na kole, bez mapy, bloudící a ptá se kde je a kam by měla jet. V Křepicích jsme našli doporučovanou hospodu, ale tak natřískanou, že servírka nás hned upozorňuje, že na normální jídlo budeme dlooouho čekat. Polívku prý dostaneme hned. Dobrá, dáváme si jen polívku a pivo, ale i tak čekáme. Knobíci už začínají pospíchat, protože cestou domů někde u Průhonic vyzvedávají Pajdu. Po jídle jedeme nejkratší cestou zpět do Němčiček. Je to po hlavní silnici, ale protože je státní svátek, moc aut nejezdí. Cesta plyne v poklidu, příjemně, počasí stále drží svůj nadstandart, nemá to chybu.

Všechno jednou končí. Dojeli jsme do Němčiček, převléknout, kola na auto a domů. Musím říci, že odjíždím trochu se smutkem, protože to bylo tak dobrý, až to bylo skvělý a úplně[big] SUPER[/big]! Příští rok si to rozhodně musíme zopakovat. Ti co nejeli, hrozně, šíleně a trestuhodně prohloupili!